"Jako Měsíc..."

Když byl Severák ještě malé děcko, ve šprušlové postýlce přebývající, byl každý den krmen velmi vydatnou a kvalitní poetickou stravou: celé dny poslouchal různé zpívající básníky.
Nohavicou a Plíhalem počínajíce, Třešňákem, Mertou a Hutkou pokračujíce - a Oldřichem Janotou konče.

Jednou z našich společných nejoblíbenějších písní byl "Měsíc nad Radlicemi".

Nikdy nezapomenu na okouzlení z těch slov, která jsem mohla poslouchat klidně několik dní kolem dokola...
Mojí duší se toulala měsíční kráva, líně se pasoucí po vápencových stráních starobylého Děvína, čtyři sloni statečně nesli zeměplochu - a do toho všeho vřískaly hladové kočky, dožadující se svého žrádla, co pořád ještě leželo na kredenci. No, mňoukaly zdatně...

Teprve po více než dvaceti letech jsem se do oněch končin nad Radlicemi poprvé vydala, doprovázena "domorodým průvodcem" (on je doma všude, kde je hezky :-) ) Severákem.

A představte si, ono to bylo přesně ono! Měsíc se svojí krávou sice ještě vyspávali po noční, ale jinak... všechny ty vůně, pocity, barvy, zvuky - všechno to neviditelné a neuchopitelné nekonečno, které ten Oldřich umí tak krásně začarovat do slov, aby ho pak vypouštěl zase zpátky do našich duší - to všechno tam přesně bylo.
Skoro hyperrealistický popis nagualové strany těch míst nad Radlicemi...


(A pak se divte, že Severák píše básně!)

----------------------------------------------------------------
-----------------

MĚSÍC NAD RADLICEMI
(hudba a text: Oldřich Janota)

Jako Měsíc
když s tváří čínských draků
z rozsvícených mraků
stoupá

Jako Měsíc
když vede svoji krávu
po vápencových stráních
a loukách

A vítr nese z dálky
štěkání a zápach z kotců chovných lišek
A těžká hlína oranic
se prolíná do sépiových výšek
A drobné šelmy korálkových očí
opuštějí svoje denní skrýše

Jako strážný
zvonek na závorách
nad ústavem hluchoněmých
klinká

Jako černý
netopýr když kokrhavým letem
nad hořícím světem
klouzá

A o kousek dál luční koník ve tmě
naklání se přes okraj ploché Země
kterou unášejí čtyři sloni
až někam k ohňům středověkých hranic
A kde svítí
měsíc nad Radlicemi

Nezapomeň
zas židli venku přes noc na zahradě
Nezapomeň
že zítra v devět máš být u zubaře
Nezapomeň
na balkóně je pověšený prádlo
Nezapomeň
co se ti včera v noci zdálo
Nezapomeň
žrádlo pro kočky je na kredenci
Nezapomeň
nedělej zase drobky na kobercích
Nezapomeň
otevřít okno až my odejdeme
Přilétne motýl
a upálí se nad plamenem

Jako Měsíc
když po roletách garáží
a pivních zátkách
klouzá

Jako Měsíc
když vede svoji krávu
po vápencových stráních
a loukách

O kousek dál luční koník ve tmě
naklání se přes okraj ploché Země
kterou unášejí čtyři sloni
až někam k ohňům středověkých hranic
A kde svítí
Měsíc nad Radlicemi