Povolení

Ode dneška má moje tělesná schránka kromě mé duše oficálně ještě několik obyvatelů. Je to přibližně pět démonů, kteří se narodili z mého smutku a vzteku.

Stává se, že když skončí pracovní doba a setmí se, vyleze některý z démonů ze své skrýše a začne mi našeptávat svoji temnou pohádku. Nevěřím jim, vím, že nemluví pravdu, ale stejně mě to jejich šeptání zbavuje moci a síly něco dělat.

Zatím nevím, co s tím dělat. Pouštět démony ven se mi nechce, nevím co by tam mohli provést. Uvnitř také být nemohou. Sám na úplně nestačím, ale zvát si na ně někoho taky nechci, málokdo snese pět démonů pohromadě.

A tak zatím zůstávám s démony v hlavě.

* * *

já měl jeden sen že bych lítat chtěl
a na něco jsem přitom zapomněl
nepožádal jsem o povolení
takže tu není takže tu není

okno otvírám v marný naději
že mě přece jen lítat nechají
měl jsem požádat o povolení
jenže to není jenže to není

venku před domem se to zelená
koukám jak blázen co to znamená
já jsem nežádal o povolení
takže tu není takže tu není

něco proved' sem a ani nevím sám
ale pozor - teď si vzpomínám
měl jsem požádat o povolení
jenže to není jenže to není

rukama zamávám stačí se odrazit - teď!
nadechnu se a pak leť leť leť leť uleť
nemusím prosit o dovolení
protože tu není protože tu není