"KAŽDÝ DEN JE CO OSLAVOVAT..."

(Praha, 17. listopadu 2014, podle skutečných událostí)

Včera byl svátek. Státní. A narozeniny... narozeniny naší Velké Listopadové Sametové Revoluce.

Včera ráno jsem jela do Prahy. Kupodivu ne na jednu z těch mnoha oslav a demonstrací pro nebo proti něčemu anebo někomu, ale tak nějak pracovně.

Autobusem...

Nějak jsem si v rozespalosti ani neuvědomila, co je za den - až mi to připomněli dva starší spoluobčané, sedící za mnou.
Začali Babišem, pokračovali Havlem, Klausem a Zemanem, přes monarchii a ilumináty, vládu, poslance... - až skončili u Vltavy.
U té Vltavy, podél které jsme skoro celou cestu, 40 minut až na Smíchovské nádraží, jeli. U té, na kterou se vždycky celou cestu dívám (sedám si vždycky k oknu na té straně, kde je Ona). U té, jejíž mlhy, zrcadlení a odlesky Slunce na hladině mě nikdy nepřestane bavit pozorovat.
Ale moji spoluobčané neobdivovali ani mlhy ani sluneční odlesky, ale hovořili o jakési humanitární defenestraci: "Já nemyslím jako, aby se utopili... ať si klidně plavou..."

Střih.

Je večer téhož dne, šest hodin.
Docela unavená stojím na nástupišti metra na Andělu a čekám.
Mezi lidmi po přeplněném nástupišti se neobratně proplétá bezdomovec a neomylně míří ke mně (mám už takovou schopnost...).
"Dobrý večer, moc se omlouvám, že obtěžuju... ale neměla byste nějaké drobné? Potřebuju přespat na lodi... Opravdu se moc omlouvám... jsem na ulici, mám hlad..."
Dávám mu 40 korun.
"Děkuju, jste moc hodná... A představte si, jaké jsem měl dneska štěstí! Našel jsem v kontejneru skoro celý vyhozený chleba se salámem! Byl jenom maličko naplesnivělý, ale to jsem utrhnul." ... "A včera, včera jsem našel..." (následoval dlouhý výčet všech pokladů. které v posledních dnech našel).
Přijíždí metro.
"Tak vám ještě jednou moc děkuju, a mějte se hezky! Ono je každý den co oslavovat, že jo? Viďte, že je každý den co oslavovat?"
Usmívám se a říkám: "Ano, jasně... :) ... Mějte se hezky." (Ta poslední tři slova mi trochu zhořknou v ústech...)
Ještě na sebe zamáváme a usmějeme se, a dveře se zavírají.


Bůh přestrojený za bezdomovce se potichu ztrácí mezi našimi spoluobčany...