Kuřátko v tubičce

Jak to bylo, pohádko?
Povím vám to zakrátko!
Kuřátko si na výlet
vyšlo, teď netrefì zpět!

Večer už se kvapem blíží,
kuřátku se očka klíží,
loudá se na sklonku dne,
a vtom tubu zahlédne!

Malé, samo, bez pomoci,
v tubě přespat hodlá v noci!
Než noc převrhne tmy hrnek
slupne pár pšeničných zrnek,

pak do tuby vleze si,
zavrtá se a už spí!
Ráno chlad je vzbudí...Ouha!
Zcvrkla se ta trubka dlouhá,

vypadá to jak zlý sen:
Kuře z ní nemůže ven!
Snad to způsobila rosa...
Z jedné strany nožka bosá,

z druhé hlava kouká zas,
kuře čeká perný čas...
Jak šneček se smutně plouží,
temnou obavou se souží,

že již neuvidí více
matku kvočnu ni kuřice
na dvorku jak červy baští...
/Málem to s kuřetem praští,

ale přec se táhne dál,
možná kdos by pomoc znal!/
Zas den končí, už se smráká,
když v potoce spatří raka!

Poraď, raku, kmotříčku,
jak sundat tu trubičku?
Rak vyleze z vody ven,
obhlídne to a pak jen

řekne: Pospěš ke mně sem,
přecvaknu to klepetem!
A jak slíbil, k činu má se!
Již tu kuře v plné kráse

a bez tuby šťastno stojí...
Vida! Tam se slípky rojí!
Kuře už je mezi svými
a mně právě došly rýmy...