|
Jela jsem a psala, jen tak.
 06.11.2014 3 855(8) |
Za odrazem v okně, v té černočerné tmě, utíkal život tak nějak jinak. Tak podivně jinak. Drze a odvážně, sebestředně, jízlivě a neuctivě. Ale tady, v záři umělých světel, jedoucí velkou rychlostí rychlíkem R 815 na trase Brno hl. n. - Olomouc hl. n. někam do neznáma, tady mohla být sama sebou. Na chvíli se zastavit, porozhlédnout se kolem, nechat problémy na hlavním nádraží a pro jednou zase jet jen tak. Maximální rychlostí 140 km/h. Jak málo stačí k dětské radosti? Třeba jen to, když vlak opustí stanici v přesný čas.
Sledovala lidi kolem sebe jen z toho důvodu, že se nemohla dívat ven. Za okny tma. Každé neočekávané vypadnutí z houpavého rytmu vlaku jí rozbušilo srdce. Ach, ta paranoia.
Zastávky se míhají jedna za druhou, to jen do Šakvic to trvá moc dlouho, lidé vystupují a tma za okny zůstává. V hlavě jí bije na poplach bohemistický zvonek. No tak! Lingvisto! Odhal vznik jmen všech těch míst! Když už nic.
Pán v červeném tričku vytrvale luští křížovku, láhev s colou se ladně pohupuje a minuty na hodinách nebývale letí. Proč má ten pán naproti péřovou bundu? Zhodnotí svého spolusedícího, který je, s časopisem na klíně, pohroužen do tajů svého mobilního telefonu.
Podivín a stále včas.
Přemýšlela nad svým strachem (další mimorytmus vlaku), nad výtahy a malým prostorem, nad tím, jak strach s věkem roste. A zase nechala myšlenky plynout.
Břeclav. Bude muset zjistit, proč je to nádraží tak velké. Je vetší než Přerov? Zpomalení vlaku ze 140 na 80 a pak na 40. Jo, takové věci ona ví. Z počátku jí stání v Břeclavi přišlo nekonečné. Teď ale ví, že už je to domů jen kousek. A ono to uteče. Pak už jen 10 minut, jen chvilička. Teď má ale pocit, že z vlaku vystoupit nemůže. Chce posunout Hodonín dál, jen, aby mohla jet vlakem. Jen pro tu cestu, pro ten houpavý pocit, pro ten klid a divné pohledy. (Kdo dnes píše plnicím perem?) Pro ten jiný svět. Ne lepší, ne horší, jen jiný. Pro vlastní myšlenky, představy a sny. Dvě minuty, hvizd, odjezd. Za okny patrový vlak do Vídně (do Vídně?).
Ta paměť, zradila, nebo ne? Vážně neví, kdy odjíždí vlak? Nebo mají zpoždění?
Už je to jisté, je to zpoždění. Vlaku se asi zalíbilo na nástupišti 1 sedmé koleji a nechce se mu dál. Co taky v Olomouci. 10 minut si tady postojí, proč by ne. Lidé ze Znojma chtějí také domů.
A zase ta pomalá cesta přes celé břeclavské nádraží. Pomalý rozjezd, nabírání rychlosti, průvodčí a černočerná tma.
Sledovala lidi kolem sebe jen z toho důvodu, že se nemohla dívat ven. Za okny tma. Každé neočekávané vypadnutí z houpavého rytmu vlaku jí rozbušilo srdce. Ach, ta paranoia.
Zastávky se míhají jedna za druhou, to jen do Šakvic to trvá moc dlouho, lidé vystupují a tma za okny zůstává. V hlavě jí bije na poplach bohemistický zvonek. No tak! Lingvisto! Odhal vznik jmen všech těch míst! Když už nic.
Pán v červeném tričku vytrvale luští křížovku, láhev s colou se ladně pohupuje a minuty na hodinách nebývale letí. Proč má ten pán naproti péřovou bundu? Zhodnotí svého spolusedícího, který je, s časopisem na klíně, pohroužen do tajů svého mobilního telefonu.
Podivín a stále včas.
Přemýšlela nad svým strachem (další mimorytmus vlaku), nad výtahy a malým prostorem, nad tím, jak strach s věkem roste. A zase nechala myšlenky plynout.
Břeclav. Bude muset zjistit, proč je to nádraží tak velké. Je vetší než Přerov? Zpomalení vlaku ze 140 na 80 a pak na 40. Jo, takové věci ona ví. Z počátku jí stání v Břeclavi přišlo nekonečné. Teď ale ví, že už je to domů jen kousek. A ono to uteče. Pak už jen 10 minut, jen chvilička. Teď má ale pocit, že z vlaku vystoupit nemůže. Chce posunout Hodonín dál, jen, aby mohla jet vlakem. Jen pro tu cestu, pro ten houpavý pocit, pro ten klid a divné pohledy. (Kdo dnes píše plnicím perem?) Pro ten jiný svět. Ne lepší, ne horší, jen jiný. Pro vlastní myšlenky, představy a sny. Dvě minuty, hvizd, odjezd. Za okny patrový vlak do Vídně (do Vídně?).
Ta paměť, zradila, nebo ne? Vážně neví, kdy odjíždí vlak? Nebo mají zpoždění?
Už je to jisté, je to zpoždění. Vlaku se asi zalíbilo na nástupišti 1 sedmé koleji a nechce se mu dál. Co taky v Olomouci. 10 minut si tady postojí, proč by ne. Lidé ze Znojma chtějí také domů.
A zase ta pomalá cesta přes celé břeclavské nádraží. Pomalý rozjezd, nabírání rychlosti, průvodčí a černočerná tma.
07.11.2014 - 12:11Singularis: Děkuji za pochvalu :) Včera byl nějaký dobrý den, tak se to povedlo :)
Pravda, to o Břeclavi jsem nevěděla, děkuji :)
Amelie M.: Děkuji :) Cesty vlakem jsou fajn :)
Pravda, to o Břeclavi jsem nevěděla, děkuji :)
Amelie M.: Děkuji :) Cesty vlakem jsou fajn :)
07.11.2014 - 09:10Krásný popis, úplně mě uchvátil. :-) Jen málo lidí si dokáže tolik všímat a cenit věcí, které se kolem nich při cestě vlakem odehrávají. Mimochodem, ta cesta přes nádraží v Břeclavi trvá tak dlouho také proto, že jsou to nádraží dvě - stanice Břeclav a nákladní stanice Břeclav přednádraží (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A
5_P%C5%99erov%E2%80%93B%C5%99eclav dole).
5_P%C5%99erov%E2%80%93B%C5%99eclav dole).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ve vlaku : trvalý odkaz
Následující deník autora : Popůlnoční
Předchozí deník autora : Prvně.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Singularis řekla o Sebastián Wortys :Zcestovalý umělec, filozof a snílek v jedné osobě. Stvořitel 3D mouchodlaka na fazolové ovládání, nesčetných neologismů a spousty dalších výplodů nezávislé mysli. Svérázný, ale inteligentní a schopný. V jeho dílech je víc, než se na první pohled zdá. Občas mívá opravdu geniální myšlenky.
