Nad vším visí otazník

Amelie M.: Myslím, že rostliny emoce asi necítí, a pokud snad nějaké ano, určitě úplně jiné než ty, které cítí lidé.

Děkuji za ty výhrady k zápisku VKate. Dávají smysl a jsou pro mě zajímavé. :)

Singularis: naprosto smekám před tvými odpověďmi!! mají hlavu a patu a jsou velmi, VELMI zajímavé..

s těmi květinami jsem tu otázku položila špatně.. tím "živé", jsem myslela, zda cítí nějaké emoce.. :)

moc se mi líbí tvá odpověď na to, co je bůh.. a co cítí lidé během válek..

k tomu, co znamená milovat, mám výhrady.. já s VKate nesouhlasím.. píše:

"Víte, co to znamená milovat? Když při pohledu na to, co milujete, se vám rozbuší srdce, když bez toho nedokážete vydržet a odpočítáváte každou vteřinu do doby, než se k sobě vrátíte. Když bez ohledu na to, kolikrát vám bylo ublíženo, kolikrát jste byli raněni, se i tak pokaždé vrátíte zpět, pokaždé o něco silnější a odhodlanější než před tím. Když víte, že to má smysl, že to je součástí vašeho života, když vám to změní život a je to už na vždy vaší nedílnou součástí. A i přestože si to často neuvědomujete, neskutečně vás to naplňuje a vy víte, že každou chvíli chcete a máte takto prožívat právě tady a teď. To pro mě znamená láska bez ohledu na to, jestli miluji něco nebo někoho. Důležité je, že MILUJI."

_________

myslím si, že to, co v úvodu popisuje, je jen počáteční zamilovanost, práce chemických reakcí, probíhajících v lidském mozku.. jsme zaslepení a srdce nám buší a celý svět je růžový.. všichni to známe.. časem se tyto smysly ale otupí a přijde na řadu reálný stav a teprve tady, nastupuje to pravé slova smyslu "milovat" .. to, když mě potěší, že toho druhého zase vidím, to, když mě potěší, že ho mohu nějak potěšit já, to, že se mu snažím neubližovat a to, že jsem tolerantní k jeho někdy horším náladám.. to, že je mi s ním prostě dobře..

ze slov VKate mi vyplývá, že pro ni znamená milovat, nechat si i permanentně ubližovat a toto přecházet.. to ale není zamilovanost, to je spíš závislost a už hraničí se ztrátou pudu sebezáchovy.. víš, změnit život ti může i špatný člověk.. a pochybuji, že někoho naplňuje, nechat si někým ubližovat.. tady vidím její úvahu trošičku v rozporu..

dle mého není důležité, že miluji, ale KOHO miluji a zda si tu lásku zaslouží a zda ji alespoň v nějaké míře přijímá a opětuje.. :)

díky za zastavení! :)

Myslím, že děti si kladou spoustu takových zvědavých otázek. Jako dospělí toho už ví víc a na řadu z nich si dokážou odpovědět nebo odpovědi najít, ale určitě ne na všechny. Pokusím se alespoň na to, co vím, odpovědět:

„Jak může slepicím chutnat červ nebo žížala? Bluee!“ -- Chuť se může výrazně lišit. Třeba mně v dětství připadala růžičková kapusta nechutná, ale dnes je to pro mě pochoutka.

„Jsou rostliny živé?“ -- Ano, jsou. Rostou, mají metabolismus, dýchají, reagují (třeba slunečnice se otáčí za světlem) atd.

„Kolik právě TEĎ asi zemřelo na světě lidí?“ -- Otázka na "právě teď" není úplně korektní, protože je to nekonečně krátký okamžik, ve kterém se proto nemůže nic stát. Kdyby otázka zněla, kolik zemře lidí za 24 hodin, dalo by se to zhruba odhadnout: řekněme, že průměrná délka života je 70 let, což je zhruba 25 568 dní. Na světě je zhruba šest miliard lidí, kteří se za tuto dobu musejí obměnit, takže to vychází na 234 668 mrtvých denně (v přepočtu na jednu sekundu je to 2,716 mrtvého).

„Kolik lidí teď někde trpí?“ -- Určitě víc, než si myslíme.

„Existuje štěstí?“ -- To závisí na tom, jak si ho přestavujeme. Pokud budeme dost skromní, abychom se smířili s tím, jak štěstí ve skutečnosti vypadá, bude pro nás existovat.

„Co cítí lidé během válek?“ -- To ani tak nezáleží na tom, zda je válka, ale spíš na tom, co prožívají. Jinak se cítí mírumilovný civilní obyvatel, jinak generál na vzdálené základně, jinak vojín v první linii, na kterého zrovna střílejí, a jinak divák televizního zpravodajství, který o tom jen poslouchá zprávy.

„Jak může někdo postrádat rodičovský pud?“ -- Lidé jsou velice různí, a to už od narození. Někomu třeba chybí část těla, jinému může chybět nějaká schopnost či pud. (Pokud vím, rodí se i dost lidí s postižením neslučitelným se životem, kteří pak hned zemřou.)

„Kdo je Bůh? Co je Bůh?“ -- Já myslím, že Bůh je literární postava, která dala spoustě lidí naději a vnitřní sílu. (A řada jiných lidí našla způsob, jak toho zneužít...)

„Jak někdo přišel na to, že se dá vyrobit elektrika?“ -- Pokud vím, přišel na to Alessandro Volta. Přečti si na Wikipedii život Luigi Galvanniho, tam je celý příběh i přesná odpověď na tvoji otázku: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luigi_Galvani&oldid=12
393982#.C5.BDivot

„Jak to, že mrakodrapy nespadnou?“ -- Jejich nosné jádro je tak pevné, že vydrží všechnu zátěž, které je běžně mrakodrap vystaven.

„Kde se vzalo tolik jazyků a nářečí?“ -- Já myslím, že lidé si používaný jazyk přizpůsobovali svým potřebám, a protože spolu na větší vzdálenost moc nekomunikovali, zůstávaly změny lokální pro určité oblasti.

„Taky se ostatním tak blbě vstává do práce?“ -- Jak komu. Mně třeba ne.

„Děsí i jiné lidi, že dřív, než si budou moct dovolit užívat života, tak to s nima sekne?“ -- Někdo nad tím nepřemýšlí, někoho to děsí, někdo se tím jen trápí, někdo se s tím snaží něco dělat, ... Lidé jsou různí.

„Co je to strach?“ -- Strach je jedna z vývojově nejstarších lidských emocí, jejímž účelem je chránit člověka před nebezpečím. V prostředí, kde člověku reálné nebezpečí nehrozí, může začít představovat problém.

„Jak to, že Slunce neshoří?“ -- Shoří. Jen mu to ještě docela dlouho potrvá. (Svíčka také jednou dohoří, i když se na první pohled zdá, že jí neubývá.)

„Že je Země tak veliká?“ -- Možná proto, že jsme tak malí.

„Existuje nekonečno?“ -- Ano, existuje.

„Co znamená milovat?“ -- Na tuto otázku již odpověděla VKate: http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=2211-milovat-koho-co

Máta: no.. na některé otázky bych ty odpovědi opravdu chtěla znát.. na jiné, je lepší se možná ani neptat :))

Otázky o tom co je, bude, bylo, proč a k čemu, za jakým účelem, s jakým motivem... na které stále hledáme odpovědi a odpovědi končící dalšími otazníky... Bez otázek by nebylo odpovědí... "Vím, že nic nevím", řekl kdysi Sokrates a já přidávám: "A proto se ptám..." Není to krásné hledání? Ale co když jednou odpovědi skončí tečkou? :-)

pár lidí pokládající si podobné otázky znám