|
(Tichá dohoda)
 06.02.2014 5 1073(5) |
Tak se ze mě pomalu ale jistě stává zase noční sůva a filmový divák. Včera Hoši z Brazílie, dnes jsem rozkoukal Šakala a Rozum a cit. Obojí hodlám dokoukat.
Mám rozepsanou povídku (nazvanou Pygmalion.net), která je (zcela nečekaně) částečně o lásce. Ale už s tou zatracenou věcí zvanou "láska" nechci mít nic společného. Před svědky slibuji, že moje příští povídka bude buď o válce nebo to bude politický thriller nebo steampunkový příběh.
Pak se snad nebudou dít ty nepříjemné věci, kdy se realita blíží povídce a naopak. Teda aspoň doufám, že se nebudou dít. Kdyby se totiž válečná povídka blížila realitě, bylo by to zlo.
13.02.2015 - 00:57damned, předpověděl jsem tu Ukrajinskou krizi. Příště si radši přivolám lásku než válku.
08.03.2014 - 20:21následující povídka ve skutečnosti bylo sci-fi myslící stroj. Po něm následuje rozepsaná povídka Ride across the river, což bude asi politická tragikomedie.
08.02.2014 - 06:40Severak: Výborně. Margaret je moje třetí nejoblíbenější postava. Ve filmu se vyskytuje mnohem víc než v knize a je tam i mnohem zajímavější. :-)
Vedle toho mám hodně rád Edwarda Ferrarse za to, že je tak zásadový a čestný, a nejraději mám Elinor za to, že je tak rozumná a nevadí jí skrývat svoje pocity. :-) Ta scéna, kdy Marianne po Willoughbyho odjezdu odejde plakat do svého pokoje, paní Dashwoodová i Margaret odejdou také a Elinor si tam sama sedne na schody, je moje nejoblíbenější. Připadá mi, že někdy zažívám přesně takový pocit jako ona.
Vedle toho mám hodně rád Edwarda Ferrarse za to, že je tak zásadový a čestný, a nejraději mám Elinor za to, že je tak rozumná a nevadí jí skrývat svoje pocity. :-) Ta scéna, kdy Marianne po Willoughbyho odjezdu odejde plakat do svého pokoje, paní Dashwoodová i Margaret odejdou také a Elinor si tam sama sedne na schody, je moje nejoblíbenější. Připadá mi, že někdy zažívám přesně takový pocit jako ona.
07.02.2014 - 18:51Jsem zvědavý na to, zda se ti Rozum a cit líbí a kterou postavu si tam nejvíc oblíbíš. :-)
Povídky čtu (a píšu) hlavně kvůli úniku z reality, nebo kvůli ponaučení, které pak půjde do skutečného života přenést, takže to, že se realita blíží povídce nebo naopak, mi obvykle nevadí.
Povídky čtu (a píšu) hlavně kvůli úniku z reality, nebo kvůli ponaučení, které pak půjde do skutečného života přenést, takže to, že se realita blíží povídce nebo naopak, mi obvykle nevadí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přátelé : trvalý odkaz
Následující deník autora : Sladce spi
Předchozí deník autora : K sobě zády
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
mannaz řekla o BorůvkaB :Básnířka i prozaička, které umí chytit za srdce, ale nezůstává bez rozumu. S dílky propracovanými, s duší i humorem. Nosí v sobě velký talent a kupu přátelské laskavosti.
