 12.12.2013 6 1014(10) |
Vrány nenávratně
plují po plátně,
protože matně
vytištěné řádky
mají svý duše
a linky hladký mezi nima
jsou to,
co ptáky nezajímá
a tak si pořád letí nocí.
Stejně to všechno píšem z vína,
a každá báseň je jen pocit.
plují po plátně,
protože matně
vytištěné řádky
mají svý duše
a linky hladký mezi nima
jsou to,
co ptáky nezajímá
a tak si pořád letí nocí.
Stejně to všechno píšem z vína,
a každá báseň je jen pocit.
15.12.2013 - 18:55do deníku dávám proto, že málo komentuju.
teda, systém mi nic neblokuje, ale prostě se nehodlám s nikým hádat, že chrlím jednu za druhou, a komentuju minimálně a to proto, že se nemíním hádat s autory. Co si přečtu, na to mám názor...ale ten boj, oj,oj. Někdy je mi to jedno, občas.
teda, systém mi nic neblokuje, ale prostě se nehodlám s nikým hádat, že chrlím jednu za druhou, a komentuju minimálně a to proto, že se nemíním hádat s autory. Co si přečtu, na to mám názor...ale ten boj, oj,oj. Někdy je mi to jedno, občas.
14.12.2013 - 00:04Tak z vína jo?
Podívej se čtvrtou fotku od konce v Jindruchově galerii na rajčeti. Na tabuli za Luckou najdeš Dačický 12 přeškrtnuto. Čí je to zásluha?
Máš to pěkný.
Proč to dáváš do deníku?
Podívej se čtvrtou fotku od konce v Jindruchově galerii na rajčeti. Na tabuli za Luckou najdeš Dačický 12 přeškrtnuto. Čí je to zásluha?
Máš to pěkný.
Proč to dáváš do deníku?
13.12.2013 - 10:21Pěkná. Víno píše moc dobře :-). Asi by se dalo psát i z nevyspání, to je prý lidský mozek na tom podobně, jako s 0.8 promile alkoholu v krvi....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Entí sráz : trvalý odkaz
Následující deník autora : Jednou
Předchozí deník autora : Zimomřivá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
