 23.08.2013 0 907(2) |
Valéri Moreau
Jarním vánkem hlas
přesladce jevil se mi
a její milá tvář
nejkrásnější na zemi
Problém nosí u sebe
v podobě drobné knihy
jejíž všechny strany nesly
jména mého podpisy
o vinících mám jasno
jsou jimi city i lidský id
neboť osud nám byl
zhůry nekompromisně vryt
tak těžce leč marně
jak v rouše Sysifově
se zahřívám jen ideou
o kráse, jaře a o tobě
Nevěřím v anděly bílé
naplňující lidské víře dlaně
věřím ale, že můžu za ně
dbát o duši tvou správně
Kdybych ale jistě věřil
jediná modlitba upřímná
stačí principu božskému aby
hvězda tvá z nebe nespadla
má milá zvaná Moreau
pamatuj dobře když řikám
že vznešené nitro božské
jako je tvé už nikdo nenajde
Krása je však pomíjivá
tvrdívává se často ve škole
tvá krása neskoná se smrtí
přemení se totiž na hvězdy
Konstalací z krásy tvé
se postavíme i chudobě
a Čechům do Lip vryjeme
že sedmé hříchy nechceme
Zamrzí jen, že fikce má
hranice zatím neviděla
když nejsem schopen ani
říci co na lipánku mám
Proč mi bráhma zatrhnul
horkou kávu či pocit vlídný
cítím silně i hluboce i přesto
že patrnější je mé ego
Česká lípa s listy tepajícími
se v lese necítí jak mezi cizími
lípy příkladem jak konat srdci
svobodu máme, ne jako kdysi
Jarním vánkem hlas
přesladce jevil se mi
a její milá tvář
nejkrásnější na zemi
Problém nosí u sebe
v podobě drobné knihy
jejíž všechny strany nesly
jména mého podpisy
o vinících mám jasno
jsou jimi city i lidský id
neboť osud nám byl
zhůry nekompromisně vryt
tak těžce leč marně
jak v rouše Sysifově
se zahřívám jen ideou
o kráse, jaře a o tobě
Nevěřím v anděly bílé
naplňující lidské víře dlaně
věřím ale, že můžu za ně
dbát o duši tvou správně
Kdybych ale jistě věřil
jediná modlitba upřímná
stačí principu božskému aby
hvězda tvá z nebe nespadla
má milá zvaná Moreau
pamatuj dobře když řikám
že vznešené nitro božské
jako je tvé už nikdo nenajde
Krása je však pomíjivá
tvrdívává se často ve škole
tvá krása neskoná se smrtí
přemení se totiž na hvězdy
Konstalací z krásy tvé
se postavíme i chudobě
a Čechům do Lip vryjeme
že sedmé hříchy nechceme
Zamrzí jen, že fikce má
hranice zatím neviděla
když nejsem schopen ani
říci co na lipánku mám
Proč mi bráhma zatrhnul
horkou kávu či pocit vlídný
cítím silně i hluboce i přesto
že patrnější je mé ego
Česká lípa s listy tepajícími
se v lese necítí jak mezi cizími
lípy příkladem jak konat srdci
svobodu máme, ne jako kdysi
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Valéri Moreau : trvalý odkaz
Následující deník autora : The truly true truth
Předchozí deník autora : Valeri Avalone
