obyčejný zápisek

lidi se tu chlubí nebo si stěžujou. pokouší se nehnít těmi nejvíce rozkladnými postupy. ve skrýši na druhé straně světa, vánoční stromek z petflašek. už se to blíží, září, říjen, pohoda, přečkám jak nic, pavučin už je dost i teď, půlka srpna, klídek po práci, šampáňo, vajíčka natvrdo, šunka, sýr, olivy, chleba i rohlík, rajčata, papriky, film a písničky, stejnak není kam se hnát, tunel je jen zvýšená aktivita mozku, aspoň tak to dneska povídali na rock radiu. do svatby dávám pohov plicím. pomalu už odchází i ta stíha z červa v noze, snad už to zejtra nebude bolet. snad je dobrý slovo. ještě jí budu potřebovat, za odměnu si pak můžem jít hrát do sloní porodnice, už s těma odrostlejšíma teda. dva roky už jsme nebyli doma na vánoce, letos se vrátíme den před nima, holt starý rodiče, nevíš, jestli tu budou do těch příštích, ale je to dobrý, půjdem k nim a nebudem se o nic starat. ono po měsíci a půl bez masa se řízek s kaprem hodí. občas přemejšlím, že bych maso přestal jíst, ale už jsem na to asi starej, strnulej a lenivej, musel bych si asi začít vařit nebo co. holka už šla spát, jdu taky, chytnu jí za prso a odletím s rojem za královnou noci.