Vlastně všechny pocity

Další příběh je dopsán do konce. Nebyl moc šťastný. Pouze naplněný slzami a bolestí. Byl dopsán jeho poslední list. Podepsat se. Zavřít knihu... Zasunout ji mezi ostatní na jednu z poliček v mé mysli... Nezapomínám....
Možná si znovu prolistuji starší spisy... Dva nadějní mladí lidé pospolu.... Přiznávám, že ve většině případů spíše jen děti... Tolik mi ještě není...
Ale ty o chceš udělat jinak. Dopsali jsme příběh společně...Skončil, zbyly vzpomínky... Ale ty chceš dopsat svou knihu... Svůj život....
Proč ji chceš ukončit?
Stůj!
Ale ty můj křik neslyšíš.... A je to tu znova... Jako by mé básně předvídaly budoucnost....
Krok
Ty udělal jsi krok... Nebude cesty zpátky...
Poslední den
A ty sám si vynucuješ svůj poslední...:
Až jednou přijde den s titulem poslední, život se změní v sen, ztratíme vědomí...
Na věčnosti
Bezvládné už tělo máš, jen hrobař zná tvou tvář, tak slzy e své tváře smaž...

Ale ty neslyšíš mé volání, mé prosby.. Šeptám zůstaň a ty odcházíš...
Padáš a stahuješ mě s sebou. Nejím... Nespím...
A ty se chceš ze dne na den naučit létat.. Jít a odejít...
Tři dny jsem se tě pokoušela přemluvit a propadala se čím dál tím hlouběji do bahna vlastního bytí.... Už se to nedalo...
Pár hodin meditací... Na závěr horká vana s pěnou při svíčkách a relaxační hudbě... Pomohlo to... Už je líp a problémy odplynuly spolu s horkou párou pryč...
Ale jen sklouzly z povrchu... tohle bude ctít mnohem víc úsilí a snahy... Ale přejde to.... Ale pořád tu bude mé svědomí a bude řve:
ZABILAS!!!
A jsme zase u toho.. Historie se opakuje....
ale už jsem se na to povznesla. První etapa je za mnou... Jen se ve mě mísí všechny pocity.... Najednou...
ale bude zase líp....
ano, pro mě ano... je pro tebe už ne, ty blázne!
Stůj!!! Už zastav!!! Smrti už pak neunikneš!!!
ale ty nechceš poslechnout...

Tak si tedy jsi... Vidím, že zde už pramálo zmůžu... :(
Děj se vůle tvá.... a nechť je ti zem leká...

Jen mysli na to, kolika lidem tím ublížíš...

Tvůj mladší bráška... Je mu jen 8... Kdo ho připraví na cestu světem? Kdo mu pomůže vyrůst, aby dokázal přežít?
Měl bys tu pro něho být ty, stejně tak jako já pro svou roční sestřičku... Neměl bys ho nechat samotného...

Tvá babička...Slyšela jsem, jak k tobě mluvila... Copak nevidíš, jak moc jí na tobě záleží? Je slepá a potřebuje tě!

A co jeden další člověk? Jeden z tvých kamarádů, kterého znáš jen krátce? Který se na úkor vlastního učení snažil podpořit tě? Tohle mu uděláš? Ukaž mu, že jeho páce nebyla marná....

A co tvoji rodiče, známí a přátelé? Myslíš, že jim to bude lhostejné?
Chlapečku, pak jsi jen málo poznal svět...

A přiznávám... Co já? Necháš mě tu s vědomím, že jsem tvou smrt zapříčinila já?
Jak chceš... Děj se vůle tvá. Nevím, kolika lidem to budu muset vysvětlovat, kolika se zpovídat...
Už takhle mě řada lidí odsuzuje za to, jaká jsem... Děkuji..... Budu mít na rukou tvou krev... A na krku tvou sebevraždu....

Jen ať je ti země lehká a pamatuj, jak já tě milovala...

Ale to už snad ani nemá smysl.. Tak jen ti chci říci poslední:
Sbohem.... A snad budeš tam jinde šťasten...

Asi opravdu nepochopím, proč to děláš... Jen vím, že jsi se vzdal boje... A nepřirovnávej to k vojákovi ve válce... Ten splnil své poslání... Tobě je 17... Ty jsi teprve na začátku...

ale je-li cesta ze začátku trnitá, přijde pak lehčí a sladká odměna.... Konej jak myslíš... Já ti odpustila už dávno..

A tady máš mé sbohem a vlastně všechny pocity...