Omalovánky lidské duše

Ahoj. Po dlouhé době cítím potřebu vložit zápisek do deníku. Tentokráte trochu jinak, než bývá ode mě zvykem. Nejedná se o žádný rozbor mého díla, ale vzkaz Vám všem, lidem, kteří máte duši a hlavně srdce. Po zralé úvaze musím konstatovat, že je mi špatně ze současné doby, respektive trendů, jenž přináší. Hon za bohatstvím, skrývání a ubíjení svých citů. Proč se klaníme takzvaným celebritám, které si často náš obdiv ani trochu nezaslouží? Nápisům, které mnohdy postrádají smysl? Všechny ty rádoby hvězdy by bez svých obdivovatelů byly absolutně nic a přesto se chovají jako neomezení vládci světa... Láska, úcta, pokora, vlastenectví uvadá a roní slzy nad chamtivostí, pompézností, povrchností, nezájmem o své blízké... Když zapnu televizi a z ní se mi smějí "Justýni Bobrové", "Baby Jagy" a "Fata Morgany"- sami si přeložte, koho tím myslím, je mi smutno, né tak ani nad těmi výše zmiňovanými, ale nad miliony jejich přívrženců, kteří obdivují pozlátko, nablýskaný obal místo skutečných hodnot lidského života, který je velký dar, což bohužel málokdo z nás plně pochopí. A teď to hlavní. Přes všechny módní trendy jsem rád, že jsou mezi námi takoví lidé jako Psanci, kteří dokáží vnímat svět pestřeji, než jen černobíle a vyjadřují své pocity bez bázně a studu. Drží naživu náš krásný jazyk český a jeho kouzla, tudíž i kouzla naší země, sdělují své vlastní názory místo názorů tupého stáda klanícího se falešným bohům. Je radost číst díla mladých lidí, kteří si uchovali svou poetickou duši v této nepoetické době. Všichni tací totiž dávají světu naději na jeho vzkříšení z mrtvých, myšleno skutečnému světu s láskou, obětavostí, úctou a pokorou v hlavní roli a né tomu světu, který si chceme koupit v Kotvě či jiném svatostánku povrchnosti... Jako malému klukovi mi stačila ke štěstí mičuda a pár kamarádů s kterými jsem běhal po hřišti od rána do večera či chodil do lesů, luk a polí se vyblbnout. Lidé se navštěvovali živě. Co potřebuje dnešní mládež ke štěstí? Facebook. Nedávno jsem potkal jednu bývalou spolužačku ze školy a víte co mi řekla? Že se nepotřebuje s někým vídat, protože o každém všechno ví z Facebooku. Je Facebook dobrá věc? Já se domnívám, že není. Facebook neobejme, nepolíbí, nepohladí, neusměje se... Živý lidský kontakt je nade všechny virtuální vymoženosti dnešní doby. Uznávám, že někdy je dobré komunikovat po síti s člověkem vzdáleným stovky či tisíce kilometrů, ale lidé by se měli mezi sebou především scházet, sdílet své pocity a vzájemně se podporovat. Býti si nablízku. Jeden přítel stojící po Vašem boku je totiž více, než tisíce přátel na Facebooku vzdálených někde v mlze. Ač to tak může vypadat, úplně neodsuzuji dnešní svět, není tak špatný. Neodsuzuji internet, jsem jeho součástí stejně jako tohoto světa. Však jen nabádám k více osobním setkáním, nebáti se vyjadřovat své city, neboť city z nás dělají lidi. Jsem rád, že jsou Psanci. Lidé,pro které slova mají moc, náš jazyk půvab, sny duši, láska a touha hluboký smysl. Svět jsou jedny velké omalovánky a je jen na nás, jakými barvami si ho vybarvíme. Mějte se nádherně a opatrujte se.