a discovered tender soul .

Je mi strašně smutno bez něj, opakuji si sobě snad po sté.
Tento další zápisek navazuje se všema předešlýma, které jsem postupně napsala. O mé lásce v pubertě. Sice to není tak vážné, ale je to krásná část dospívání.
Je to náš dosud nejdelší vztah, jsme spolu necelé čtyři měsíce a od začátku ke konci srpna se to dost zhoršilo, hlavně mou chybou.
Odjel daleko pryč můj milovanej a těsně před odjezdem jsme se dojemně loučili. Avšak den poté jsem volala jeho kámošce, která tak trochu špěhovala za mě. Vyprávěla, že s holkama flirtoval a chtěl se sejít s tou blonckou. Alespoň jsem to tak pochopila já.
Pomsta je sladká, ale v mém případě dost zahořkla. Poslat příteli tu nejodpornější zprávu, která vás kdy může napadnout je nepředstavitelné. Já tu nepředstavitelnou představu uskutečnila.
Odepsal, že mi zavolá.
Den co den jsem čekala na telefonát, strachy každé, brzké ráno probulela s představou, že mi zahne, vyčítala si vše, dokud se ozval až desátý den po oznámení. Pohádali jsme se. Ten večer mu volám, aby zavolal zpět. Vyříkala jsem mu vše a nakonec tvrdil, že mi byl věrný. Domluvli jsme si schůzku na neděli, kdy se vrátí.
Den před nedělí mi na displeji svítilo jeho jméno, nadšeně jsem přijmula a s údivem se nezhroutila. Nebyl to on, ale ta kámoška s dylinkovským hlasem.
Prý, že mi to přeložila špatně, ať si nevymýšlím. Jsem žárlivka, která si ničí vztah a nedivila by se mi, kdyby mě opustil.
Opakovala jsem jí ať mi dá ke slovu jeho, nebyl tam a povolil jí, aby mi zavolala. Dodala, že mu vzkáže ať mi má zavolat zpět.
Kdoví, co mu vysvětlila za verzi.
Později večer ani pípnutí, pouze vzlykání. Ráno v neděli naivně doufám, že zavolá nebo příjde. Nic z toho se nestalo, další vypotřebované, papírové kapesníčky zdobí můj pokoj. V pondělní, všední den se ukázal na chatu.
Vysvětluje, spíš vymlouvá se mi proč nepřišel. Slzím u počítače a prosím ho jen o patnáct minut setkání. Omlouvá se, poněvadž má důležité záležitosti, poté odjíždí a zároveň je na mne naštvaný.
Dá nám pauzu a já s chutí, nechutí akceptuji. Prý se uvidíme až se vše u něj vyřeší. Není to zas tak dlouho, pomyslím si. Uklidňuji se a stejnak vím, že to psychicky vůbec nezvládám. Proto jsem mu přepsala příběh o nás a dvoustranný dopis s posledním vzkázáním. Raději se v dopise nezmiňuji o tom jak mně nezpříjemnil hovor s tou dylinkou, jak komentuje a odklikává holkám fotky, ne své drahé.
Dříve to bylo jinak. Nemohl by se divit, když pak vyvádím a jsem též naštvaná. Znejistí mě to natolik, že občas beru věci vážně.
Nějak mu to chci poslat ještě předtím než si vše srovná, ale neznám jeho adresu což zní blbě. Proto se zeptám jeho kámoše se kterým jsem se nedávno seznámila. Napsal mi jen ulici a menší popis bydliště. Dvakrát jsem hledala ve pětatřiceti stupních a jednou v dešti. Bezvýsledně. Volala jsem přímo jemu, jestli by mi prozradil konkrétnější informace. S humorem řekl, že půjdem ven v pondělí.
O víkendu jsem se zúčastnila dvou společenských slavností s mojí sestřenkou a s našimi rodiči. V sobotu večer jsme se bohužel unudili k smrti. Tak jsme nenápadně šlohli otevřenou lahev vína a sklenku coly. Udělali jsi litrovou "houbu" a každá si lokla, to bylo ještě fajn. Den poté byla slavnost o dost veselejší. Potkali se s přáteli a zábava byla zaručena. Až na konec mého večera. Volala jsem mu nejméňe patnáctkrát a nakonec mi napsal, že nemůže. Tak jsem si dala opět potají nějakou tu sklenku. Tentokrát půl litru suchého vína, colu a trochu vody. Bylo mi zle, jelikož jsem od tří odpoledne neměla nic v žaludku. Až o šest hodin později ten chlast. Sestřenka mi nic nenašla k jídlu, protože už nic neměli. Dala mi jen dvě mandarinky a po těch jsem měla pořádnou kocovinu. Vše pak skončilo na dámských toaletách. Naštěstí tam nikdo nebyl. Ten večer skončil pod mou úroveň.
Dopis a příběh mu předám přes kamarádku, která nastoupí do jeho školy. Alespoň tak. Furt čekám jak to dopadne. Poněvadž neví co se vše odehrálo, když byl pryč.

Pokračování příště...