Někdo holt neumí přijmout kritku

Drahý pane,
je to už nějaká doba co jsme se neslyšeli. Na svůj dopis jsem nedostával odpovědi tak jsem se rozhodl převzít iniciativu osobně. V poslední době jsem se setkal s různými lidmi. Někteří si říkali básníci ale do básníků měli daleko a jiní si tak neříkali ale to co psali vzbuzovalo v člověku pocit sounáležitosti nebo jistého soucitu s autorem myšle, s lyrickým subjektem. Jak jsem zjistil, díla se dělí do několika kategotií. Přesněji do tří. První jsou ta díla která jsou dobrá a nepotřebují žádnou kritiku ve smyslu slova negativní. Druhým typem jsou ta, která jsou tak špatná, že si kritiku ani nezaslouží. A mezi těmito dvěma póly stojí díla, která se kritizují, nebo by se alespoň měli kritizovat. Ačkoliv to odporuje Vašemu přesvědčení, že nikdo není ztracený případ, musím Vás ujistit, že i takoví lidé existují. člověk by si mohl říct, že tohle dělení je vcelku jednoduché a přímé ale...
V tuto chvíli nadešel čas pro rozdělení oné kritizovatelné kategorie, respektive jejich autorů, do dalších, upřesňujících skupin. Jedni jsou ti, kteří kritiku vyslechnou, respektive, poslechnou si ji ale zaslepeni svou vlastní sebejistotou a přehnanou důvěrou ve své dílo zavrhnou. Takové, můj pane, z celého srdce nesnáším. Ano, jako bych Vás slyšel, miluj bližního svého ale tomu Vy prostě nemůžete rozumět a prosím neříkejte, že můžete, protože opravdu nemůžete.
Naštěstí je tu ještě druhá kategorie. To, jak již jistě tušíte, je pravý opak. Ne, nemyslím pravý opak až tak, že by kritiku ani nevyslechli ale zařídili se podle ní. To je, jak sám jistě uznáte, více než úsměvné ba co dím směšné. Tito kritiku vyslechnou, zamyslí se nad ní a vezmou si z ní to nejlepší. Ano to jsou ti, kterým opravdu záleží na jejich budoucnosti a před takovými smekám. Udělal bych z tohoto dopisu jen krátký závěr. Kritiku, ať už je jakákoliv, přijmi, prozkoumej a vezmi si z ní jen to nejlepší a nejužitečnější. Tímto se s Vámi loučím.
                    Se srdečnými pozdravy,
                             Váš věrný Já.