Dopoledne obědvá s odpolednem

Ráno jsem se koupal. Jenže jakmile bych uviděl tu krev, tak bych z tý vany asi rychle vylít a začal si omotávat ruce. Sakra. Nechci uklízet ten bordel, nechce se mi vařit. Chtěl bych mít svůj byt s linem. To kvůli malování. Tady nemám vůbec žádnej prostor. Malej kobereček by byl jen u postele. Bydlím se svojí holkou a její mámou. To bylo jen na léto, na podzim se vrátí její táta z chaty, tak si něco musíme najít. Ještě pár hysterických scén a seru na ní, i když jí tak strašně miluju. Jenže to jsem si říkal už předtím. Chci malovat, chci psát ale nemám kde. Nemám na to klid. Chtěl jsem alespoň složit písničku, ale rozbila se mi empétrojka. Mám hlad. Mám vybrat dest až patnáct básní a poslat to do nějakýho časopisu. Jenže jak já mám poznat, které by se mohli lidem líbit? Na internetu bozi, v reálu absolutní trosky. Nevim, už mě všechno začíná dost srát. Ale to už jsem si říkal přece tolikrát předtím. Když jsme spolu začínali chodit tak si se mnou i dvakrát zahulila. Hulení už mám dávno zakázané. Tři roky v kuse chlastala. Na vysoké škole v Praze. Ale když chlastám, tak to nezvládá. Hlavně, že když se opije ona, tak říká, že je střízlivá. Blablabla. Stejně nikoho nezajímají naše depresivní kecy. Nikoho nezajímají Vaše vztahy. Zdá se mi, že jsem každému ukradený, asi jsem moc uvěřil této internetové stránce. Možná mě ti lidé z časopisu ocení. Spíš mě pošlou do háje. Nikdo nikoho nezajímá. Kéž by šli Vaše ega spálit jako papír. Mám chuť na cigáro, ale jsem přece nekuřák. Každej správnej štramák či štramačka zná ten pocit. Utýct od všeho někam daleko. Teď akurát musím řešit zasraný letenky, co nám dvakrát ztrhli z účtu. Už jsem poslal tak deset emailů do Frankfurtu a do Ománu. Rezervační kód prý neexistuje. Hlavně že je dvakrát osmnást tisíc někde v prdeli. Chtěl bych v klidu sedět v hospodě kouřit camelky a pít pivo. Zasranej život. A my si ho ještě zbytečně komplikujem, protože chcem vidět víc. Ale tak to má asi bejt, stereotyp by mě zabil. Když jsem se svojí holkou tak neznám nudu. Furt se něco děje. Spíš zasranej pěněžní systém. Nahrabat si co nejvíc na chudácích. Tuhle jsem viděl inzerát v novinách. Nabízíme práci i brigádu pro všechny. Malinkým písmem bylo pod textem napsáno, že volání na uvedené číslo je zpoplatněno sazbou 90 korun za minutu. Představte si toho hladového chudáka, co si jde za posledních dvěstě korun dobýt kredit, za dvě minuty ho má pryč a práci stejně žádnou nedostane. Je to fakt smutný. Já si na tu letenku taky půjčil v bance. A mám zřejmě hovno.
Teď jsem byl fakt chvíli nasranej. Napsala mi tu špatný rezervační kód, správný jsem zjistil až nyní v jejích starých emailech. Tak jsem ho hned poslal do toho Frankfurtu, ať se na to mrknou. Pak jsem jí poslal nasranou sms, ale stejně končila tou nejhezčí větou. To se stane, že se občas někdo přepíše. V moderním světě stačí vynechat jedno písmenko a hned se problémy ani nedají řešit. Teď si spokojeně leze ve Slovinských horách. Měl jsem strach, když měla včera celý den vypnutý mobil. Večer konečně napsala, že lezli ferat (zahákávaj se karabinama na nějaký lana) na pěknou horu, ale že ji nevylezli kvůli mlze.

prasklo mi lano,
má stará vano,
miluju tvůj rez

Asi si půjdu dovařit zbytek květáku. Hodím do něj trošku svojeho mozečku.