Otrokem buď

Lidé zbytečně se tlačí ve frontách, jak se bát mají světa, když o něm něvědí zhola nic?
Kupují rohlíky, sádlo a paštiku, nevěda, kdo vládne světu politiků, nevěda nic.
Co je to lidstvo? Volná poezie Boha? Neb sladký med Satanův?
Kdo ví to, ať ozve se, neboť já to vědět nemůžu, já nejsem už člověk. Já ve frontách nestojím, předbíhám, podlézám, já se bojím!
Tak už, kurva, pojďte a ukažte mi další zvíře, zvíře v kleci, zvíře jako já!
Co svět očima člověka nepozná, co se bojí biče, krotitele a hladu.
Ukažte mi svět zraky tvora jako já,
ukažte mi svět zraky netvora!
Jak poznat smrt,
když jste jen bezduchý zmrd,
jak poznát přítele,
vždyť každý vás posílá jen do prdele?!
Tak pojdte, a ukažte mi Boha, co zná své lidi,
Satana, co ví, že med se lepí!
Ukažte mi hlad po vědě, nepodnícené smrtí,
nepodnícené bolestí, netopící se v hustém trní!
Co je to svět?