baletka

občas se octnete v situaci, kterou nezvládáte a nevíte jak dál. já se v takovejch chvílích vracim k věcem z minulosti. k těm konkrétním. prohlížim si starý fotky. otvíram šperkovnice po prababičkách a zezadu natahuju klíč a nechávám tančit tu baletku v nich. je to zvláštní pocit. a vhání mi to slzy do očí. ale zároveň je to něco blízkýho. něco, co znám. vracím se k tomu a mám pocit, že díky tomu vím, kdo jsem. nebo to spíš znova zjišťuju. objevuju v sobě tu malinkatou holčičku, kterou jinak moc nevídám. vim, že k ní se můžu vždycky vrátit, ať už se stane cokoliv. a druhej den pak vstát nějakym způsobem silnější.

***

věci jsou uzavřené. přede mnou otevřený výhled. co bude nevím. ale ještě než se do toho všeho pustim, chci trochu udělat pořádek. pořádek v sobě. v životě. tak nějak celkově. ne tak, že se budu rejpat ve starejch věcech, spíš chci pochopit nebo vědět, co pro mě znamenaly, jak mě změnily. protože momentálně mi nestačí jen žít. chci to do jistý míry pochopit...pak zas budu užívat všeho naplno. protože je..čas žít