přidáno 20.06.2009
komentářů2
čteno1065(10)
Deprimuje mě to co od všech slyším, jak vás bolí ztracená láska.
Jsem zamilovaná osoba, jsem i milovaná osoba, je to nádhera a ještě to hodně dlouho nádhera bude.
Ale to moje matematické myšlení prostě v sobě má pravděpodobnost a statistiku a ví, že takle to nebude napořád. Jednou příjdu domu a budu zase sám.
Sednu si na postel a budu vzpomínat. Hodinu, dvě, budu přemýlat až do večera. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. A bude to bolet. Téhle bolestli se bojím, tak moc. Já ji nechci zažít, ale to bych nesměl zažít to předtím.
Vím, že je špatně o tom přemýšlet už teď, protože myslím na to špatné než abych vzpomínal na to krásné a plánoval to ještě hezčí.
Deprimují mě vaše city. Nesmím vás už poslouchat. Příjdu až to bude bolet i mě.
přidáno 11.07.2009 - 04:36
...anebo vůbec...nechoď :)
přidáno 24.06.2009 - 18:56
doufám, že přijdeš až zadlouho..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
20. června : trvalý odkaz

Následující deník autora : Internet plnej úchylů
Předchozí deník autora : Někdo nám to nepřeje

» narozeniny
Iveta32 [16], Pb* [14], oeldea [14], Mates885 [13], Zuppidu [13], mySoul01 [11]
» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :
Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming