opět trochu kolážovité poezie

poeticka koláž o tymiánové zmrzlině, houpacím koníkovi, cukrové vatě, a to vše šmrncnuté lehce napěněnou lítosti z opětovného setkání s jednou dívkou, které dopadlo ještě hůře, než to první

podobná podivnost jako ta včerejší, snad ale přeci jen trochu smysluplnější...

a jak by řekli klucka z monty pythonů: a teď zase něco uplně jiného!

byla jednou jedna vážka, která měla dvě nohy a dvě ruce. mno, dál už asi nemusím pokračovat... ještě tak 1-2 dílka a můj "opus magnum" bude završen. pak si ode mě trochu odpočinete...

jak jsem slíbil, tak činím. mé týrání zdejších čtenářů pokračuje i o víkendu!

Rozhodl jsem se vás týrat svými sladkobolnými opusy téměř den co den. A tento zdaleka není poslední. Nezávidím vám to:-)...

tak o tomto svém kousko mám asi největší pochyby ze všech "veleděl", které jsem sem kdy vložil. nejsem si ale jistý, jestli budu šťasten, když mi to potvrdíte:-)

Je to spíš takový pásmo, než klasická básnička. Na to, že mi dávno neni 15, dost patetická, ale zase poctivě odžitá a pěkně bolestínsky popsana:-)...

Umírající starý muž. Noční návštěvník (snad syn, vnuk nebo někdo úplně cizí?) a starcova žena usínající u televize. Nic tajemného, nic krvelačného. Jen taková kratší pocitovka.

Asi to není klasická básnička, spíš taková "psychodelická" rýmovačka.

tak nějak jako vždycky

Těžko tento kousek nějak blíže popisovat. Mrkněte na to a uvidíte sami...