Houpací koník

procházím se ti
v hlavě pozpátku
popoháněn průhledným nutkáním
po cukrové vatě
uvázané na konci tvého obočí
musím
slíznout smetanu
kapající z koutků úst
ještě před tím
než mě postavíš před bránu
ledového paláce
chráněného
rybářskými sítěmi
abych hlídal
přicházející pěšce a dámy a věže
kteří
dávají mat časně z rána
předpisově
podle brožury vydané
vlastním nákladem
v dobách
kdy stačilo
rozkousnout
dva kopečky
tymiánové zmrzliny
bez mrknutí oka
a zima nestuděla
a léto nehřálo
a já netušil
že znovu tě potkat
může být
horší než
opuštěný dům s rozviklaným
houpacím koníkem
a utrženou
cedulí „na prodej“