|
Aneb jak jsem v Ekvádoru překvapeně zjistila, že muži tu moji ženskost vnímají jako svou vlastní sílu, kterou jsou schopni použít a dát zpět.
 21.02.2020  18  710(15)  0 |
|
A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?
05.04.2020 18 1041(22) 0 |
|
Nejkrásnější vzpomínka
25.03.2015 17 1473(16) 0 |
|
Aneb hledání svého srdce
11.03.2016 16 863(16) 0 |
|
Přirozená tma je lepší než nepřirozené světlo
07.12.2020 16 602(23) 0 |
|
To je tak, když vám někdo chybí
18.09.2020 14 1208(20) 0 |
|
Publikovala jsem jinde, ale pořád nad tím dumám..
24.04.2015 13 1381(16) 0 |
|
...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..
22.03.2015 13 1410(14) 0 |
|
Á nestěžovat si, panstvo :D
12.06.2015 12 1230(17) 0 |
|
Dalsi krok na ceste, ktere jsem se dlouho vyhybala. Je tak zvlastni to nic prijmout a citit v pritomnosti a nikam se predtim neschovavat.
01.03.2020 11 961(16) 0 |
|
Když se vrátíte z jiné kultury zpátky do vašeho světa. Báseň je o přítomnosti a o tom, jak se cítím tady v Čr po návratu z Ekvádoru. Jsou to právě 4 měsíce.
09.01.2021 11 969(18) 0 |
|
Ojojoj, letní noci..
27.07.2015 10 1181(28) 0 |
|
Možná to vážně není důležité. Co se hlava naučila o světě, může to totiž být špatně. A některé vypálené cejchy se sakra blbě mažou.
03.06.2020 10 755(16) 0 |
|
Už zase. Už zase chci. A už zase se bojím toho nic, které tam možná je. Bolest je totiž něco. Velké NĚCO. To ale není cesta.
29.02.2020 9 657(14) 0 |
