Výsledek malé noční spolupráce týmu Izzy&Anonymus&Kalimero o tom co nám je,ikdyž nedobrovolně,někdy až moc blízko.

Víte jaké to je když vás vlastní matka nechá projít portálem na prázdný ostrov a zamkne portál na sto let? Ona to ví... Víte jaké to je otevřít svou mysl lidem a dobrovolně je nést mezi svými křídly? On to ví... Víte jaké to je zabít svého otce a nechat duši vaší matky bloumat na věky věků po Nebi? Ona to ví... Dvě dívky a jeden pegas. Ani jeden to neměl v životě lehké a už nikdy mít nebudou. V jeskyních pod ostrovem se chystá vzpoura a oni tomu budou muset zabránit. Kdo z nich to přežije a kdo položí život na záchranu všech světů?

Tak jsem zase zabrouzdala do vod poezie,nicméně moc dobré to není. Někde nesedí rýmy a někde to nevychází na doby,ale já už nevím jak to spravit. Je to dílko momentu.O posledním verši si navíc nejsem jistá jestli chci aby tam byl,není to úplně to co cítím,ale nic jiného mě nenapadlo. Snad je to aspoň přijatelné ke čtení...

Někdy se prostě človk potřebuje vypsat v jednu ráno a zapomene přepnout do českého módu... posléze to upravuje během hodiny češtiny a večerního učení fruktózy a glykogenů :D