Musím se s vámi podělit o to, co se mi stalo, i když z důvodů dodržení soukromí budu nucena vynechat některé detaily. Zaručuji vám, že se budete bavit, možná se i rozbrečíte smíchy jako ten můj a pak i já... Příjemnou zábavu.... Já se stále nedokážu zbavit toho pocitu trapnosti.... :D

Dlouho ležela a dně šuplíku a bála jsem se ji sem dát...

Zase další smutná, nějak se mi poslední dobou nedaří být optimistka ve psaní, ale ono to zase přijde. Snad vás tou básní příliš nezklamu. :) A asi pro všechny, kteří už nás opustili a vydali se jinou cestou.

Prosím, není to o mě, protože já jsem s tím svým šťastná a zatím mi nic podobného nevyvedl.

Pro mého básníka :) Láska, která vykvetla díky psancům :)

Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)

Báseň je spíš všeho mix, váhala jsem s kategorií, ale myslím, že tahle sedí nejlépe :)

Všem básníkům i nebásníkům :)

Ráda bych podotkla, že za každým obratem nestojí to, co si možná myslíte :) Malinko navazuje na jednu z mých předcházejících básní- Chtěli bychom :))

...dlouho slibovaná

Asi není, co dodat :D

A přece je příroda to, k čemu mne táhne srdce :))

a to máte za to vy... vy.... :P :D

Opravdu jubilejní :) Když tak sleduji, kam jsem se dopracovala. :)

Nemám ji ráda. Mám ráda, když jdu v noci městem a kolem mě tiše sněží ve světlech pouličních lamp, ale nenávidím jednolitzě bílý svět. Miluji vzory od mrazu na oknech, ale nenávidím své zkřehlé ruce a spící, ztichlé stromy!

Pořád ještě se hledám a ani nevím, jestli u toho psaní zůstanu nebo se vrhnu na něco jiného...

Já vím, že to je pořád, ale teď nejsem schopná ze sebe dostat cokoli jiného....

Na cestě od tebe, po té krásné společné noci. Tak se zas uvidíme za delší čas....