|
52.00
 9 |
k zamyšlení, možná trochu provokativní a feministická
 povídky/ze života 368(14) 0 |
Bylo pozdě večer. Budova, přes den tak rušná, již byla prakticky opuštěná a vzduchotechnika z jakýchsi důvodů vypnutá, takže bylo noční ticho a každý můj krok po chodbě se stával příčinou strašidelné ozvěny. To mě zneklidňovalo, což jsem přičítala tomu, že jsem žena.
Zastavila jsem se u rozměrného dekorativního plátna na zdi, které již muselo být snad desetkrát přemalováno, a všimla jsem si, že v její kanceláři není zhasnuto.
Otevřevši dveře, ucítila jsem tu zatuchlou vůni knih, která se tu objeví pokaždé, když správa budovy vypne vzduchotechniku. Spatřila jsem ji, jak sedí sama, v potemnělé kanceláři s nočním městem za okny, a listuje rozměrnou knihou, jako by pro ni čas přestal existovat.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ji.
„Ahoj,“ odpověděla mi se zrakem stále upřeným na stránky. Ale přestala listovat, z čehož jsem pochopila, že mě poslouchá.
„Co tu ještě děláš?“ zeptala jsem se jí.
„Právě jsem našla význam slova lalůček, tak k němu hledám souvislosti,“ zněla její odpověď, jako vždy nepravděpodobná, ale vskutku upřímná.
„A co to tedy je?“ řekla jsem.
„Zdrobnělina od slova lalok, jež znamená: oblá zužující se část orgánu,“ řekla se zaujetím a jako nějaký robot vyčkávala na další otázku.
„Prdel,“ řekla jsem tehdy pobaveně.
Ani nezaváhala a prohlásila: „Prdel je vulgarismus s významem zadnice, což znamená: sedací část lidského těla.“
To už jsem dostala záchvat smíchu. I dnes mě ještě udivuje, že přesto, jak dlouho už ji znám, mě ty její neženské reakce stejně pokaždé rozruší a vyvedou z míry. Možná bych o nich neměla uvažovat jako o neženských, jsou to prostě její reakce, ale mě vůbec nenapadá, jak jinak o nich uvažovat.
Všimla jsem si, že se ke mně přidala a také se smála. Dodnes nevím, zda se smála tomu, že jsem se rozesmála já, nebo prostě proto, že jsem se začala smát já, ale jsem si jistá, že se nesmála z téhož důvodu jako já.
„Já už jdu domů, měj se tu hezky,“ rozloučila jsem se.
Zamyslela se, co by na to řekla, a dospěla k odpovědi: „Na shledanou.“
Mnoho lidí by takovou odpovědí nepotěšila, ale mě ano. Odcházela jsem dál chodbou k vrátnici a už jsem se necítila tak sama. Byla tam se mnou myšlenka na ni. Pro ni gender nikdy nic neznamenal. Přes všechny rozdíly mezi námi jsem vlastně toužila být víc jako ona, být sama sebou, na místě, které mi vyhovuje, s lidmi a věcmi, které miluji. Ale jsem žena.
Zastavila jsem se u rozměrného dekorativního plátna na zdi, které již muselo být snad desetkrát přemalováno, a všimla jsem si, že v její kanceláři není zhasnuto.
Otevřevši dveře, ucítila jsem tu zatuchlou vůni knih, která se tu objeví pokaždé, když správa budovy vypne vzduchotechniku. Spatřila jsem ji, jak sedí sama, v potemnělé kanceláři s nočním městem za okny, a listuje rozměrnou knihou, jako by pro ni čas přestal existovat.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ji.
„Ahoj,“ odpověděla mi se zrakem stále upřeným na stránky. Ale přestala listovat, z čehož jsem pochopila, že mě poslouchá.
„Co tu ještě děláš?“ zeptala jsem se jí.
„Právě jsem našla význam slova lalůček, tak k němu hledám souvislosti,“ zněla její odpověď, jako vždy nepravděpodobná, ale vskutku upřímná.
„A co to tedy je?“ řekla jsem.
„Zdrobnělina od slova lalok, jež znamená: oblá zužující se část orgánu,“ řekla se zaujetím a jako nějaký robot vyčkávala na další otázku.
„Prdel,“ řekla jsem tehdy pobaveně.
Ani nezaváhala a prohlásila: „Prdel je vulgarismus s významem zadnice, což znamená: sedací část lidského těla.“
To už jsem dostala záchvat smíchu. I dnes mě ještě udivuje, že přesto, jak dlouho už ji znám, mě ty její neženské reakce stejně pokaždé rozruší a vyvedou z míry. Možná bych o nich neměla uvažovat jako o neženských, jsou to prostě její reakce, ale mě vůbec nenapadá, jak jinak o nich uvažovat.
Všimla jsem si, že se ke mně přidala a také se smála. Dodnes nevím, zda se smála tomu, že jsem se rozesmála já, nebo prostě proto, že jsem se začala smát já, ale jsem si jistá, že se nesmála z téhož důvodu jako já.
„Já už jdu domů, měj se tu hezky,“ rozloučila jsem se.
Zamyslela se, co by na to řekla, a dospěla k odpovědi: „Na shledanou.“
Mnoho lidí by takovou odpovědí nepotěšila, ale mě ano. Odcházela jsem dál chodbou k vrátnici a už jsem se necítila tak sama. Byla tam se mnou myšlenka na ni. Pro ni gender nikdy nic neznamenal. Přes všechny rozdíly mezi námi jsem vlastně toužila být víc jako ona, být sama sebou, na místě, které mi vyhovuje, s lidmi a věcmi, které miluji. Ale jsem žena.
27.12.2021 - 19:29gajda: Můj názor je, že genderově neutrální výrazy byly v češtině v malém množství odjakživa, např. člověk a osoba, a nijak jí to na kráse neubírá, skutečně ji podle mě przní výrazy bezohledně převzaté z angličtiny jako třeba „coming out“.
Také si nemyslím, že tvrzení, že existují muži a ženy, je lež. Ani neznám žádnou skupinu lidí, která by to za lež označovala (možná snad nějaká hodně radikální), spor je spíš o to, kteří lidé jsou ženy a kteří ne a co to pro ně znamená z hlediska zacházení s nimi ve společnosti.
A tvrzení, že existují stvoření, která pohlaví nemají, je určitě nějaká dezinterpretace od někoho, kdo si plete pohlaví s genderem. Nejde o stvoření, která pohlaví nemají, zjednodušeně řečeno jde spíš o stvoření (i lidská), jejichž pohlaví neznáš a nemůžeš znát, a přesto s nimi musíš rozumně a pro obě strany důstojně vycházet. S tím, že vyučovat se má pravda a ne bláboly, souhlasím, jenže nejdřív se dospělí musí pořádně shodnout na tom, co ta pravda je a co ne.
Také si nemyslím, že tvrzení, že existují muži a ženy, je lež. Ani neznám žádnou skupinu lidí, která by to za lež označovala (možná snad nějaká hodně radikální), spor je spíš o to, kteří lidé jsou ženy a kteří ne a co to pro ně znamená z hlediska zacházení s nimi ve společnosti.
A tvrzení, že existují stvoření, která pohlaví nemají, je určitě nějaká dezinterpretace od někoho, kdo si plete pohlaví s genderem. Nejde o stvoření, která pohlaví nemají, zjednodušeně řečeno jde spíš o stvoření (i lidská), jejichž pohlaví neznáš a nemůžeš znát, a přesto s nimi musíš rozumně a pro obě strany důstojně vycházet. S tím, že vyučovat se má pravda a ne bláboly, souhlasím, jenže nejdřív se dospělí musí pořádně shodnout na tom, co ta pravda je a co ne.
27.12.2021 - 18:06Singularis: Proč? Proč by se měl krásný český jazyk (a nejen ten) prznit genderově neutrálními výrazy? A proč je špatně, že se to učí na školách? Proč by se mělo dětem lhát že existují muži a ženy? A proč by se mělo dětem nalhávat, že existují stvoření, které žádné pohlaví nemají? Vyučovat se má pravda a ne lži a bláboly.
27.12.2021 - 07:38gajda: Souhlasím, že próza se na zadaná slova píše snáz než báseň. Vidět v tom potenciální romantický vztah by mě nenapadlo, ale proč ne.
27.12.2021 - 07:35Dott: Připadne mi to zvláštní, ale tvůj komentář mě velice potěšil. Mně neustálé zmiňování pohlaví také vadí (a nejen v souvislosti s běžnými událostmi; vadí mi až tak extrémně, že se v jednom ze svých nejnovějších děl snažím o genderově neutrální popis lidských těl, oblečení apod.), jenže mi vadí mnohem víc, když je skryté a navyklé — když o muži řekneme „přišel“, zatímco o ženě „přišla“, to je také zmiňování pohlaví, a možná právě proto se snažím všechno genderově analyzovat a hledat způsoby, jak tohle umělé rozdělení, k němuž vychováváme děti, z jazyka a z mezilidského oceňování co nejlépe smazat, což pak ostatním připadá otravné a zbytečné, někdy snad i nepochopitelné, ale tomu se nedivím, je to složité a občas nepříjemné.
Toto dílo jsem napsal/a hodně narychlo, takže jsem rád/a, že je „fajn“, a těší mě, že znáš oba ty typy lidí; ujistilo mě to, že píšu o něčem reálném a ne jen o svojí fantazii. Ale budu se snažit psát i povídky, ve kterých gender či jeho absence nebude hrát hlavní roli.
A omlouvám se všem, které tím otravuji...
Toto dílo jsem napsal/a hodně narychlo, takže jsem rád/a, že je „fajn“, a těší mě, že znáš oba ty typy lidí; ujistilo mě to, že píšu o něčem reálném a ne jen o svojí fantazii. Ale budu se snažit psát i povídky, ve kterých gender či jeho absence nebude hrát hlavní roli.
A omlouvám se všem, které tím otravuji...
20.12.2021 - 09:16Taková momentka. Ona po ní tajně touží, ta druhá je možná normální, tak si jí nevšímá. Pak se pozdraví a ta druhá odejde. Nic se nestalo a nic se nikdy nestane. Ale hádám, že jedno srdíčko z toho setkání tepe prudčeji. Není to špatně napsáno, enem to není takový kumšt napsat prózu na pět zadaných slov.
20.12.2021 - 07:25Moc se prožíváš. Lidi, co cpou gender a feminismus do všeho už fakt nesnášim. Je to otravný. Je to zbytečný. Je to smutný.
Jinak je dílo fajn, ale na tenhle přístup a neustálé zmiňování pohlaví v souvislosti s běžnými událostmi dne jsem už nějak alergická.
Znám oba typy lidí o kterých píšeš. Lidi co nad vším přemýšlej ve vztahu k genderu a lidi, co jsou divní a uzavření ve vlastním světě. Hned jsem si do těch rolí dosadila dvě konkrétní osoby.
Jinak je dílo fajn, ale na tenhle přístup a neustálé zmiňování pohlaví v souvislosti s běžnými událostmi dne jsem už nějak alergická.
Znám oba typy lidí o kterých píšeš. Lidi co nad vším přemýšlej ve vztahu k genderu a lidi, co jsou divní a uzavření ve vlastním světě. Hned jsem si do těch rolí dosadila dvě konkrétní osoby.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Severak řekl o Vladan :Jak ve svých sci-fi a fantasy povídkách, tak ve svých úvahách má velice zajímavé témata...
