25.11
6 |
povídky/ze života 1356(39) 0 |
"Nečum na mě, nebo ti useknu ruku!" hlasitě vykřikl. "Já znám široko daleko všechny krávy, ale vás jsem tady ještě neviděl." "Jmenuji se...Igor Hnízdo."
"Martin to ví, to my víme, ale nás zajímá Michal." Byl zmatený. "Strýčku, což mě nepoznáváš?" Situace byla napjatá, snažil se chovat přátelsky. "Na mě se můžeš spolehnout!" prohlásil. "Já nejsem drzej, já jsem upřímnej..."
Zkuste hádat: "Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane?" vhodila rukavici žena, která vše sledovala zpovzdálí.
Muži byli překvapeni a Martin řekl: "Teď se dámě omluvíte a prohlásíte, že jste smrdutý kojot, vy prašivý skunku." Zdálo se, že potyčka, která byla nedorozuměním, končí. Všichni svorně založili táborák.
"Dejte ho blíž k ohni, ať se ohřeje..." "Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáry! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!" Oheň plápolal, hudba hrála. "To je skvělá muzika, ty vole, co to je za muziku?" "To je státní hymna, ty vole." Ozval se nově příchozí. Pozdravili ho. "Na čem pracujete, doktore Čechove?" "Píši dvě sestry." "A není to málo, Antone Pavloviči?"
Situace byla nepřehledná a bylo zapotřebí společnost seznámit.
V tom někdo zakřičel: "Dřepkins!" "Mámo, že ty půjdeš taky klečet." Ale to už byli všichni na bobku a nevěřícně zírali. Přicházela výprava šikmookých výletníků.
"Japonské turisty teď především zajímá, jak se tváří obyčejní čeští lidé při jídle." A dáma překvapením: "Sežrala Taliána a papír vyplivla."
Jeden japonec se otočil na průvodce: "Přece mně nechceš povídat, že se ládujou řízkama každej den?"
Průvodce odpověděl: "To je totiž neviditelná jitrnice."
A po jídle všichni křičeli: "Liguére! Liguére!" A pili co hrdlo ráčí. Co to vlastně pijí, tázal se opět zvědavý japonec. "To je normální houbovej čaj." Mezi dav přiběhla rozlícená ženština: "Kdo zavřel Milouše v jeho pokoji?....Žádná odpověď taky odpověď." Chtěla odjet autem a proběhla kontrola vozidla. "Stěrače stírají! Ostřikovače stříkají!" "Jen se z toho auta neposerte." A to neměl Igor říkat. "Chytrému napověz, hloupého trkni! Mně stačilo naznačit!"
A začala šarvátka. "Vy u vás neboxujete?" "My se prosím fackujeme." "A zkus uhnout!" "Právě vystřeluji čtyři sta dvacátou první raketu na Měsíc. Tentokrát se určitě strefím."
"Martin to ví, to my víme, ale nás zajímá Michal." Byl zmatený. "Strýčku, což mě nepoznáváš?" Situace byla napjatá, snažil se chovat přátelsky. "Na mě se můžeš spolehnout!" prohlásil. "Já nejsem drzej, já jsem upřímnej..."
Zkuste hádat: "Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane?" vhodila rukavici žena, která vše sledovala zpovzdálí.
Muži byli překvapeni a Martin řekl: "Teď se dámě omluvíte a prohlásíte, že jste smrdutý kojot, vy prašivý skunku." Zdálo se, že potyčka, která byla nedorozuměním, končí. Všichni svorně založili táborák.
"Dejte ho blíž k ohni, ať se ohřeje..." "Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáry! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!" Oheň plápolal, hudba hrála. "To je skvělá muzika, ty vole, co to je za muziku?" "To je státní hymna, ty vole." Ozval se nově příchozí. Pozdravili ho. "Na čem pracujete, doktore Čechove?" "Píši dvě sestry." "A není to málo, Antone Pavloviči?"
Situace byla nepřehledná a bylo zapotřebí společnost seznámit.
V tom někdo zakřičel: "Dřepkins!" "Mámo, že ty půjdeš taky klečet." Ale to už byli všichni na bobku a nevěřícně zírali. Přicházela výprava šikmookých výletníků.
"Japonské turisty teď především zajímá, jak se tváří obyčejní čeští lidé při jídle." A dáma překvapením: "Sežrala Taliána a papír vyplivla."
Jeden japonec se otočil na průvodce: "Přece mně nechceš povídat, že se ládujou řízkama každej den?"
Průvodce odpověděl: "To je totiž neviditelná jitrnice."
A po jídle všichni křičeli: "Liguére! Liguére!" A pili co hrdlo ráčí. Co to vlastně pijí, tázal se opět zvědavý japonec. "To je normální houbovej čaj." Mezi dav přiběhla rozlícená ženština: "Kdo zavřel Milouše v jeho pokoji?....Žádná odpověď taky odpověď." Chtěla odjet autem a proběhla kontrola vozidla. "Stěrače stírají! Ostřikovače stříkají!" "Jen se z toho auta neposerte." A to neměl Igor říkat. "Chytrému napověz, hloupého trkni! Mně stačilo naznačit!"
A začala šarvátka. "Vy u vás neboxujete?" "My se prosím fackujeme." "A zkus uhnout!" "Právě vystřeluji čtyři sta dvacátou první raketu na Měsíc. Tentokrát se určitě strefím."
22.01.2013 - 10:17
:)))))...no tak tebe bych nečekala ..no a co? Někdo musí být předposlední...a já se tentokráte pobavila ze všech soutěží nejvíce ...a..a nemohla jsem vybrat nej..to prostě nešlo..takže jsem vyjímečně, ale vyjímečně dávala všem stejně, aby se pak nehádali:)
21.01.2013 - 19:58
Toto má být co?
Kvantita není kvalita...
Hlášek zná autor zjevně dost.. Ještě tam tak přihodit vlastní nápad...
Kvantita není kvalita...
Hlášek zná autor zjevně dost.. Ještě tam tak přihodit vlastní nápad...
18.01.2013 - 13:43
Moje hodnocení v této soutěži poskládám ze dvou částí, podobně jako v krasobruslení vezmu v potaz počet povinných prvků a umělecký dojem.
Tady autor možná doplatil na to, že nejprve v zadání bylo, že vítězem bude ten kdo do do díla vloží nejvíc hlášek. Později to již v zadání nebylo a o vítězi se hlasuje.
Je to jízda natřískaná povinnými prvky ale je chaotická.
Tady autor možná doplatil na to, že nejprve v zadání bylo, že vítězem bude ten kdo do do díla vloží nejvíc hlášek. Později to již v zadání nebylo a o vítězi se hlasuje.
Je to jízda natřískaná povinnými prvky ale je chaotická.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sebastián Wortys řekl o Singularis :Systematick-á/ý genderfluid intelektuál fascinovan-ý/á veřejnou hromadnou dopravou, kter-á/ý mě kontaktoval(a) v reakci na závěr knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie a mou aktuální poptávku po lidech společných zájmů. Díky n-í/ěmu jsem se, podobně jako Severak, dozěděl o psanci.cz.