Moře věčné souše

Tam hodina
to naše hvězdné bytí
Tam moře poušť
a touhu nenasytí
Tam moře věčné souše
Tam příroda v Evině rouše
Jak život nahý sám

Tam přátel smích a dětí hladovění
Tam ženám slib co se rychle mění
Tam slabých vděk a jejich trpké žití
Tam krásný zpěv a psů noční vytí

Tam šli synové otců
a tam i jejich děti
Tam kde končí mapy
a nebojí se smrti
Tam táhnou prodat víc
Než jaké byly náklady
Tam z hrobů nešťastných
Zůstaly jen poklady

Vydal ses s osudem se prát
Někdy pít a taky kostky hrát
V nouzi jsi i kradl plody cizí práce
Přepaden jsi musel s útočníky prát se
Úroky a roky vyplácel jsi potem
Cizí kapitál směňoval jsi zlatem
Těla otroků, pytle koření
bloky kamenů, z džungle stvoření
vzácné zboží ze zemí východních císařů
díla starých mistrů a řeckých sochařů

Chvíli to však trvá, než člověk získá jmění
Jeden člověk sám neovládne dění
Samotný je jak zrnko písku v poušti
Někdy kamínek, co lavinu sám spouští
Někdo umře sám a těch jsou plné hroby
Pro někoho ale truchlí celé davy
Někdo dá svůj život za zdraví cizích dětí
Někdo zase spokojil se s přirozenou smrtí

Ty jsi prožil celý život na cestách
Kolikrát jsi prošel přes svého domu práh?
Tvůj otec zemřel stár
To tvůj osud není
Ty nejsi jeden z mnoha
Ty jsi ten, kdo mění
Mění svět těch druhých
A prodává jim sny
Vykupuje práci
A vyplácí jim dny
Staví sobě palác
To hrobka svědomí
Za ženu a děti
Co nikdy nevidí
Za těla prostitutek
S nimiž mockrát spal
Za pláč svojí lásky
Které vždy jen lhal

Tam život
To naše hvězdné bytí
To moře poušť
A břeh jisté smrti.