Zas někdy na příště

Ve světle úsporných žárovek,
sním o lásce.
Stejně jako čerstvě pohřbený člověk
o životě.

Ale sním si vcelku pěkně.
Hážu stíny.
A ty vypráví svoje příběhy.
Pláčou.
Bojí se stejně jako štěně,
které někdo moc bil.

Jsou těkavé jak kroky laboratorních myší,
pohledy jejich červených očí
a nestálé útočiště na mé ruce.

/Miluju Tě/

Asi by stačilo to všechno tak neprožívat,
to už ale taky nemusíme žít vůbec, že jo...

Stejně mám přerušenou čáru života.
Vim to,
a vím, že to nemusí nic znamenat,
že to může být jen něco
jako plná a přerušovaná čára na silnici...
Ale víte,
já předjíždění nerada...
Jsou s tim spojený nehody
a mrtvoly.

Sním si vcelku pěkně.
Občas morbidně.
To už k tomu ale patří.

A tak nějak doufám,
že třeba těmi úspornými žárovkami,
zachráníme svět
a společnost

zas někdy na příště.