Byl, Jsem ... O dvou protichůdných osobách

-

Minulost . . . . . . . . . Byl

-

Byl jsem ušlechtilý. Byl jsem zapálený, ano, hořel jsem, byl jsem věrný a oddaný, miloval jsem, z celého srdce jsem uznával jednu strašnou barvu a tu jsem - pod rouškou noci, v skrytu duše - líbal; byl jsem krásný, jak svým roztrhaným srdcem, tak svou pomatenou duší. O mozku se raději ani nezmiňuji, zatratil jsem ho s první vlnou srdečních útoků. Srdečních útoků... Po porážce mozku tedy zůstali pouzí dva bojovníci: duše-pomatenec a srdce-rozervanec.
Ať jsem byl v této době cokoliv, nebyl jsem štastný. V té krásné době plné hrůzy, ideálů a ideálů ztráty ideálů - zkrátka samých ideálů -, jsem byl cokoliv, jenom štastný ne.

-

Přítomnost . . . . . . . . . Jsem

-

Ta krásná doba minula. Nyní jsem docela jiný. V prvé řadě, jsem štastný. Štěstí z ničeho, štěstí ze stěstí, štěstí ze smutku; mé současné štěstí má mnoho podob a stále neztrácí nic na své nedokonalosti, což je dokonalé. Raduji se z prostoty, truchlím z prostoty, a celé je to tak dokonale nedokonalé a nedokonale dokonalé, že je to dokonale nedokonalé a nedokonale dokonalé. Zkrátka jsem v jakési věčné zemi, kde ovoce roste sice i zakyslé, ale roste; nemůžu přijít k úbytu.
Ale ať jsem v této době cokoliv, nejsem dobrý, nejsem vůbec dobrý. Veškerá má ušlechtilost vzala za své. Už nehořím, už nejsem krásný, nelze mne pochválit, já se nedávám chválit, už po tom neprahnu, a tak je na mně teď všecko odsouzeníhodné. Odsouzeníhodné je mé chování, odsouzeníhodná je má přezíravost, odsouzeníhodná je má samota a odsouzeníhodné je mé štěstí. Jsem příkladem toho nejhoršího, co vůbec může ve společnosti nastat, a vidím to. Bortí se o mne všichni lidé, skoro všichni, jsou zatrpklí, zmatení a dosahují zapálení, ano, já je zapaluji, a oni všichni hoří, lituji je. Tak rád bych je zachránil. Ale ne, má Nedokonalost se nemůže stát Dokonalostí. Proto jsem tak štastný.

-

Budoucnost . . . . . . . . . ?

-

Jak to vidím, jdu sám proti sobě, současnost jde proti minulosti a budoucnost neexistuje. Je to věčná zrada sama sebe, jsou to srážky s jinými, zrady jiných, bourání a taškařice, je to jízda v protisměru i jízda mimo silnice, je to jedna z hrozných etap.