Krásně do zlatova utkaná básnička. Poslední sloka je naprosto kouzelná.

po nějaké době jsem se podíval i sem. Jsem rád, že jsem v komentářích našel to, proč jsem se rozhodl napsat tento koment.
Když se podvám na zadání, tohle je k němu nejblíže. To že je tohle dílko nejlepší , jsem neřekl jen já, jak vidím. S tím propletením textu...... sám nevím, ale kdyby tohle dílko bylo jen o tom pavoučkovi, (vystříhaný to ostatní), nebylo by to ono, nemělo by to tu atmosféru.
Je kouzelný a nutí mě se pousmát, když čtu, že tomu dílku někdo nerozumí.
Já taky ne, jako mnoha dílkům tady... ale to mi přece nebrání v tom, pokochat se jeho krásou. Protože ta je zjevná... tohle totiž poezie je.

Tak tohle se mi líbí moc. Je to hravé, nespoutané. Opravdu jen jakoby si ty verše spřádal pavouček a do toho si pobrukoval. Jen mi nesedí "verš potichu mé verše - čí?!"

Ém... Za prvé - nejsem si jistý, jestli to chápu. A za druhé - jestli to chápu, tak se mi to nelíbí. Má to být o někom, kdo trpý problémy, které sám nevnímá či si je nechce připustit? Jestli jo, tak se mi moc nelíbí vyjádření a prostě - příliš mě neoslovila. Navíc je až příliš náznaková a ta výpověď v tom není příliš vidět. Třeba mě zmátlo čtyřverší.

Je chladná jako led,
ale tak nečistá,
že skrz něj nevidíš
ani kdybys chtěl.

- o čem tady mluvíš?

Zřejmě nepatřím k těm, kteří tuhle báseň chápou. Takže hodnotit raději nebudu.

Ze soutěžních děl na dané téma mne toto oslovilo nejvíce.

Nic si nelze vynucovat. Průměrné dílko, kde nějak nevidím souvislosti se zadaným tématem.

Nebohý pavouček... zaujala.

To je milé :-)

Rozhodně nejlepší z těch tří, co tu jsou. Hodně dobrejch nápadů. Jenom mi vadilo střídání rýmů a volnýho verše, bez toho bych dala stovku, protože má grády a svůj styl.