Yottalomaniac: Souhlasím. Ona mysl má smysl pro drama a je na nás abychom oddělili realitu od mysli, tím se zároveň můžeme vyhnout psychickým nemocem :).

Děkuji Vám za reakce :)

Mám tu skladbu rád. Hezky jsi to téma zpracoval. Líbí se mi to.

Mlčeti Zlato : přesně si to vystihl, a to jsem tou básní chtěla zdůraznit. Děkuji.

zaseja : krásná a melancholická pasáž. Opravdu hluboký a tajemný nádech, který dokáže vyvolat silné emoce. Díky.

Miňko: Zajímavý komentář, díky za něj i za pochvalu!

Je to tak. Jsme jen hříčkou v rukách přírody a stále nám to nedochází.

Psavec : ano, svatá pravda. Díky.

zaseja : děkuji za komentík

Psavec: Díky za zastavení..

zaseja: Metafora, pokus...díky.

Kouzelná..

Velmi pěkné i s myšlenkou. V jedné z mých básní mám takovou sesterskou myšlenku: člověk, když se nedivá a neposlouchá, se také může sám v sobě ztratit. Místo aby svět vnímal, tak si ho sám v hlavě vytvoří v obrazu svém. A stává se, že ten obraz je pekelný a člověk si tím vytváří vlastní peklo

Je to své. Za tím vším cítím emoce, ale jen tak se ke člověku nedostanou. Jsem si vědom váhy za každým slovem, ale tu váhu sám necítím. Kdyby se mi stalo něco podobného, pak by to s prožitkem asi bylo jinak. Osobně se mi ale líbí poslední verš a nepřítomnost interpunkce - to tomu dodává určitou emočně naladěnou notu. To useknutí bez tečky značí pokračování v životě; je to pěkné.

Souhlasím s Hanulkou.

Taková posmutnělá.

Bezva.

Vodu těžko zkrotíš.

ty jo, já z těch tvých vzpomínek dostal chuť na párek v rohlíku :D

:D