Tohle je hodně vtipná momentka :o)

Můra73: No, s těmi pocity je to dvojsečné. Tady mi například nevadí konstatování "tak osamělý", jednak proto, že vytváří zdání falešné skladební dvojice a tím nutí čtenáře se nad textem zamyslet, ale také proto, že je to jen prohloubení prvotního motivu samoty (bublající pramínek v prlběhu celé noci). Když jsem například četl Santóku, ani on se těmhle motivům nevyhýbal, ale nikdy je zároveň nestavěl na odiv. Haiku by mělo být stále postavené na pozorovnání v přítomném okamžiku. Z hlediska zenu je problém v tom, že ve chvíli, kdy splynu s pozorovaným, přestává existovat JÁ, které pozoruje, ale asi by nebylo fér chtít od každého básníka haiku, aby byl zároveň zenovým mistrem, takže by pak mohlo být v pořádku, že se do pozorování vnější věci prolne pozorování sebe sama. No nevím... :o)

Povedená.

Bezva pobavila.

Smích je koření života.

Miňko: To jsem rád, díky.

Neboj, nikdo nic neodpálí, a i kdyby, tak se nic nestane ;)

ako by som to videl, vlastne počul,
prekvapujúca juxtapozícia

Vtipné...

Mlčeti Zlato : přesně tak, krásně výstižné a milé. Díky.

Na každou bolest zabere, i když se člověk nasere.

Mne už se to netýká. Přesto tleskám...

Vyvolalo autentické vzpomínky na návštěvy na oddělení....

Mne oslovila svojí poetičností. Jako jedna z mála tady. Nejsem povolán k odborné kritice, od toho jsou tady jiní. Já sám se pokouším pouze o říkačky svázané formou, veršem, taktem, poněkud konzervativní a neumělé. Mám rád koncentrovanou sílu výpovědi zkratkou jak to umí Wojta, kultivovaný humor podle Koaly a nedostižně záviděníhodnou poetickou lehkost s níž píše Zaseja. Osobně si myslím že není až tak důležité se striktně vázat zákonitostmi formy, důležitější je výpověď, sdělení, poetika. Tvůrci Haiku budou zuřivě nesouhlasit. Ovšemže ideální je když se podaří vše skloubit dohromady. Mně osobně se líbí co jsi napsala, oslovilo mne to, už proto píši tento koment ač se tomu většinou vyhýbám.

Fakt pobavila!!

Skvělé!

Stála Frýda za to?

Zdržuji se komentů ale...Skvělá...

Psavec: Hanulka: Karel Malcovský: Moc děkuji!

Homér: Děkuju Homére, ty se vždycky objevíš u těch nejdrsnějších s nějakým povzbuzením:)