Tak to vyráží dech, protože tohle je na knižní vydání. Tleskám a mlčím, gratuluji Jardo, tohle je poezie.

Tak to je fakt skvěle napsaný. Ani nevím, jestli jsem při čtení vůbec dýchala...(?)
napínavý a hlavně!!!!!!: dobře to dopadlo:-) Mám ráda, když se v jednom vyprávění střídají pohledy různých osob.
Z těch, co jsem dosud přečetla, je tohle asi "nej..."

Já se uzírám!!! Sice ne tak napínavé, jako ty, co jsem už četla, ale přesto jsem četla bez dech a s narůstajícími antipatiemi vůči hrdinovi příběhu. do děje mě to vtáhlo zase! Opět dle skutečné události?

Prozaická poezie
s malou špetkou legrace,
tak to zkrátka pořád chodí,
po oslavách - šup do práce!
napsal jsi to, věru hezky,
vždyť Nový rok byl pondělí,
nemůžem žít, "třesky plesky",
přeci pořád nedělí:-)

Nevím, jestli je to přímo o zodpovědnosti...já sem k tomu byla odmala vedená, ale možná pro některý to bude mít tenhle efekt...zastavit se a říct si:sakra tohle bych asi něměl/a dělat...a máš pravdu...dem dál!!!

aaah jsem nadšená, to je naprosto skvělý, geniální!!! Myslím, že Tima by to taky nezklamalo:-)

prima tak mne napadá písnička: "Dávej, ber, dávej co máš, co můžeš...

To je prostě skvělý!!!

melancholicky překrásné! Tvé Housle krásně znějí pro naději, jinak to ani neumějí:-)

Jo tak to je perlička, to nutí ten úsměv samovolně.

Kouzelně popsaný pocit, a nádherné obraty.

...se zrakem upřeným někam ke vzdáleným vidinám křekračujeme často zlatou minci... zvedneme ji při zpáteční cestě, nebo ji mezitím už zvedl někdo jiný...?

ach, ano Malvin...
polibek na mokre rasy, ano :)

ta svadi...

možná by to chtělo trochu víc rozvinout... a kdyby to nebylo celé tučně, tak by se to líp četlo

jo, to je možný, v tý době jsem ji milovala a přečetla jsem většinu jejích knížek :-)

beru ji tak...k pousmani...je hezka...sice ne uplne tak jako tva nejlepsi dilka...ale ma pribeh i myslenku...a neni to zadna tuctovka...a aspon jedny lomene zavorky...a na to ze nepises jsi se teda rozepsala ;) a manzel snida cornflakesy s boruvkovym jogurtem, nebo je to jinak? ja vim... ;)

... máš pravdu ... člověk je potká po letech ... a pořád tam jsou ... :-)

... možná ... a možná jen poznání že nemá cenu vrhat se stále za novými a novými přeludy ... vždyť ve finále to vždycky vyjde nastejno ...

(Tleskám) jak se dá,
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já....
To zpívala a snad ještě zpívá Kratochvílová...A já Ti za Tvůj potlesk děkuji! Doufám, že mne nikdo nepodezírá, že je placený!