já´sworld

nejsem star ani business class. nejsem v žádný class. kromě tý s a na konci. předtím je vždycky nějaký číslo, který souvisí s tim mym datem narození. teď mam na hlavě červenou kapucu a pod ní se mi vaří hlava..čekam jestli si můj pes pamatuje, že mi má přijít dát dobrou noc. už tu zevlí. mam skoro stejně velký voči jako vona. moje fotka s ocasem.
lebedíme si v posteli, já jim čokoládu, ona mi jí ukusuje vždycky, když na chvíli usnu. takže už mam jen obal roztrhanej po pokoji.
chlupatý podpaží fakt nemam ráda. ty moje chlupy jsou snad posedlý. pořád se chtěj ukazovat. narcistní zmetci. když mě to chytne, tak je žiletkou ukusuju třikrát denně. někdy se k tomu i sprchuju, ale někdy je jenom namočim. používám tínkovo pěnu na holení a kamka šírkotláří mi říká: „hezky voníš, verun, co to je?“ asi by ráda slyšela něco jinýho než gilette serious pro muže. takže mluvím o unisexových voňavkách a bla, bla, bla.. občas trochu lžu.
teď si pán v televizi krknul a naše bičkukakuba stářím prdí. je to normální tyhle zvuky člověka. ale já se tomu vždycky směju. nejvíc mě rozesmívaj ty fekální vtipy. další dětský syndrom.
za hodinu skončí ten film, co teď sleduju a já to ne úplně chci. kdyby nebyla noc, vzala bych to svý zvíře a nutila ho chodit po doubravce sem a tam. chtěla bych, aby ve stránkách šlo střihat jako v obrazech. v knížkách jako ve filmech. ale je to holt něco jinýho. nesrovnávat. neškatulkovat. nerozvádět. se.
sem doma a točim se na židli. pudu si dát sprchu, protože je mi klasicky zima. pořád je mi zima.. mam takovej oranžovo-zelenej olej do vany a špinavej ksicht. musim se někdy usmát na tu igelitovou náplast přes mý tělo. je těžký mít mě rád. chápu, že mu to nejde.