A proč by nemohla? Tahle báseň mi opravdu trochu jako agitka připadá. I když - vyjádřit "Boží dárek" ve verších, jde asi těžko jiným způsobem...

Milé a k zamyšlení... Líbilo se!

Dobrý nápad i zpracování.

Zajímavé zážitky - pravda je, že ten konec mohl být optimističtější, ale ne vždy se splní to, co by si hlavní hrdina přál, že?

kouzelná pocitovka

pěkné, škoda že to neskončilo polibkem...

... jo, to chápu, myslím že moooc lidí neví co chce, co tady dělají a kam směřovat, pak to tady všechno vypadá jak to vypadá, sice city jsou trochu něco jiného ale stojí za to si v tom udělat nějak jasno... přeji Ti, ať ty Vánoce máš brzo

sto citových bodíků

věř, že tyhle bych vyměnila za všechny dárky na světě, abych měla klid...

... taky jsem si nedávno říkal že by mohly být zase Vánoce... ale asi jiné než ty Tvoje

výborné!

tohle se asi člověk musí naučit

ehm... ja a krast cizi zrcadla? no... trosku jste se spletli...

hezke... ano... hezke...

povedená to záležitost! takových jen víc!

nejchlupatější nepřehlédnutelností? :-))) Zajímavý koment..díky za něj ;)

Má duše touhou zešílí
vždy, když Tvůj dotyk motýlí
těch křídel slunečních
vrátí mé tváři smích!

Sosáček vlahý od rosy,
o tykadélcích Tvých má sní,
já moc přál bych si býti práv
pít s Tebou nektar lučních šťáv,

a myslet něžně na Lásku...
Já poznal jsem Tě, žluťásku!
A jestli jsem se mýlil snad,
přiznám svůj omyl velmi rád!

Však ne, já poznávám Tvůj styl,
já motýlkem též kdysi byl
s křidélky v něžném blankytu!
A teď moc rád jsem, že jsi tu!

A jestli tu snad haraším
s motýlkem zcela neznámým,
snad aby s hanbou uletěl
světák motýl Emanuel...
;oQ

Nikdo nemůže nalákat nejistého nesmělého nechápavce na něhu nepoznané nádhery naší Nanynky nadané největší neskromností, nejhlubší a nejchlupatější nepřehlédnutelností na nejintimnějším nalezišti našich nesplnitelných nadějí!;q)

Rozhlížím se dokola,
oči jako 100dola,
po 100pách jdu vpřed,
pak se vracím z5,
100pa se mi tra→tila,
kde jsi [K(dí)O] rozmilá?
"Tlačil"po jsem únavu,
při100upil na Tvoji hru,
po 100pě nohy běží,
znaven klesám na 4,
vzdávám to, je boji!
Ani on už ne100jí!

Naděje krouží nad lesy,
Marcelka snad vzpomene si,
že ten svět kol ní skrývá Tebe,
cos jí chtěl přinést kousek nebe,
a celý život budeš snad
roli dona Quichota hrát,
pro lásku krásnou jako sen
než změníš se v pouhý prach jen...