ach, ty Zlozvyky...;)

Taky mám rozepsaný dopis pro pár zatoulaných citů v zámeckém parku...
protiklady? ty se přeci přitahují...i když často chodívají jiným směrem...ale od toho jsou ty mosty...o kterých píšeš Slunečnice;)

Přijde mi taková malinko odbytá dneska... Myšlenka je pěkná, ale víc bych si pohrála se slovíčky a verši...

Konečně báseň, která nerozpráví o měsíci a docela dost mě tím zaujala:)

;) pěkné...

Přesně tak...v nejlepším případě se hroty korouhví stáčejí k sobě...to je pak jeden druhému velmi blízký...ale někdy se objeví případ, kdy se chovají jako stejné póly magnetů...

to je strašný... na tom konci jsi mě úplně napnula... chci další díl!! :)

Asi nedojdu až k cíly....ale hlavní je ta cesta, na které posbírám spoustu zkušeností...navíc si myslím, že každý z nás je stromem...ale ne na každém ty jablka poznání dozrají...;)

tohle nejde komentovat... tak jen... udělám vykřičník ;) !

myslím, že každá královna si dnes kroky může určit sama... ale je tu další věc... jestli ona sama chce... :)

na druhé přečtení ještě o fous lepší...takže výborné :)

Vysoce náladové, oslovující dílo, napsané dobrým veršem....

Nejsi Magdalena... zkus být Veronikou a podej šátek...někomu, kdo trpí ...

...být zlatohřívým koněm, vrátil bych se... to by ale pak byla jiná báseň... :o)

super!!!! Pořád jsems i říkala, jak bych se zachovala já na místě hlavní hrdinky. Pevně věřím, že se nikdy do podobné situace nedostanu.

zlato,ha?....srdce je zlato...hledání u sebe...po celý život....i hlavní hrdince muselo znovu tlouct neb to dobře ustála.....:-))

hodne mi to pripomina sebe... je to... dobre...

Tak tohle je bombónek, již dlouho jsem něčetl něco tak lehce.
Nádherné obraty a přímo z toho vystupuje ta vůně čistoty z lesa po dešti.
Je to kouzelmý jako hra ranních stvětel v oparu probouzejícího se lesa.
Už dlouho mě nikdo po ránu tak nenahodil. Díky.

překvapivý konec, tvoje povídka opět nezklamala, přečetla jsem ji jedním dechem a na konci jen zůstala koukat...

nakonec nebyli, od tý doby jsme se viděli jen jednou asi tak po třech letech