taky bych se nenechala dvakrát pobízet:)

Áách jo, úplně se mi to rýsuje před očima. Krrásné..

Ač se bráním, musím taky požádat o poslání :-) Je to překrásné. Děkuji předem. ;-)

Jéé, Kdyby mi vodník říkal tohle, tak to bych se možná nechala i utopit :-D

ivkaja: Díky moc! Mně se to taky docela líbí, když to čtu s odstupem! Vůbec nechápu, co se se mnou děje, když náhle k něčí básni začnu psát veršovaný komentář a náhle je z toho něco takového, co později povýším na dílko...Jako by v té chvíli do mne vstoupil duch dávného mistra básníka, možná i několik současně! Nevím, co se kolem mne děje, jen prsty klopýtají po klávesnici v bláhové snaze zachytit prchavé myšlenky a pocity...Možná si někde něco vypůjčím z knihovny akáši, v níž je prý zapsáno vše - to, co bylo , je i to , co teprve bude...Nevím, jak se na ni napojuji, ale určitě se mi to nějak daří...;o)
Je to jako šachová partie: Člověk náhle vymyslí nějakou kombinaci a netuší, že něco podobného už třeba vyzkoušel někdo jiný a třeba to i popsal v nějaké knize o zahájení, střední hře či koncovce věnované určitému typu hry! Takových teoretiků i praktiků, co se pak podělili o své zkušenosti, je spousta a ani profíci s vytrénovanou pamětí a ne jen amatérští šachoví nadšenci jako já nemohou všechno znát, ale střípek informace může kdesi ulpět a včas je použit! A tak člověk objevuje objevené a neví o tom, zaujat vlastní tvůrčí činností a dává do toho celé srdce...

Aliwien: Já taky věřím, že ne! Jen tu Lásku a Večernici jsem si vypůjčil, ale to bylo proto, že o ní kdosi sám psal v té mne tak inspirující básni...;o)))
Mohu si půjčit i pár obratů či celý veršík, ale srdce, které tam vkládám, je celé mé!;o)))

derry: Díky za milá slova, potěšila...Jenže teď nevím, co si myslet! Pokud jsem plagiátor, nemáš mi za co děkovat, /ale já věřím, že nejsem, alespoň ne vědomě, i když jsem možná kdesi něco třeba v rozhlase zaslechl v takovém tom polospánku, za bezesných nocí, kdy jsem se dlouho převaloval v pelíšku řádně usnout nemoha... /. Jména jsou mi známa, ale nepřiřadím si k nim nějaká konkrétní dílka, i když teď mne napadá, že vlastně něco ano: Kamarádka, do které jsem byl kdysi zamilován a taky jsem jí složil pár básní, jsou na literu a možná i tady, měla asi právě od Hraběte na pozvánce část básně o Lásce a Večernici, krásné, ale jiné! Zkusím to dát dohromady i když po nějakých třiceti letech:
Láska je jako Večernice
plující černou oblohou,
náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou!
Vím, že je to i dál, ale já si pamatuji jen ty veršíky ze svatebního oznámení! Žel, neviděl jsem ji už tak strašně dlouho, ač jsme z jednoho velkého města a já bych si to moc přál! Je-li mi to přáno, dočkám se, ale zatím se stále se míjíme...Ostatně máme každý svůj život!;o(
Já jí tenkrát napsal kromě přání i dopis a v něm i tyhle verše na rozloučenou:
Pohasla světla naděje,
vdala se ta, co měl jsem rád!
C'est la vie! Nic se neděje!
Dál budu žít! A milovat?
Snad někde Láska na mne čeká,
snad navždy musím se jí vzdát,
však než mne skryje země měkká,
dál musím s životem se prát!
*Vážně byla moc fajn, hrála ochotnicky divadlo a já se kvůli ní učil zpaměti dílka Jiřího Suchého i úryvky z Shakespearových komedií, abych byl IN...;o)))
Takže se doufám i tvrďák derry zasměje mé naivitě hodné Honzíka Ratkina...;o)

Jasně, rozumím, že to nešlo udělat jinak. To je smysl básně. Pěkné :-)

že by záchvěv pokory?... to bolí vždycky

nádhera, obzvláště druhá polovina!

víš, taky jsem uvažovala jak zredukovat opakování slova "lpění" .. jenže, to by se něco z toho stratilo a nějak jsem btam nutně potřebovala dostat zrovna ty vyjmenované paradoxy

sakra, přemýšla jsem jestli ti dát stováka nabo radši nulu. A ono je to vlastně jedno, ne?

Ili tohle pro mě není už dva roky žádná novinka, znám to moc dobře, je to tak a nikdo s tím nic nenadělá.. Ty jo a co je to tady za lidi, docela úlet..:-) čau Honza

Na mě je toho lpění najednou příliš, ale nevadí: líbí. :-)

V porovnání s jinými Tvými dílky mne tohle moc nezaujalo. Tak snad příště.

Krásná a snivá básnička a neboj se - nic jsi neopsal!

mnohá jsou "lpění" bez nichž těžko žít,
na vzdušných houpají se mostech
však nenechávej převážít
lpění na zbytečnostech

Moc pěkný šálek poezie...;)

Je to pěkné...ale už název naznačuje to, že je ta básnička věnovaná pro určité uši;) čtenář se pozastaví...a přejde...aniž by v něm zanechala hlubší zážitek...
protože už četl spousty podobných...
vyvarovala bych se ukazovacího zájmena "ten", protože je to vycpávka...která tam vůbec nemusí být...a navíc kazí rytmus...
samotné slovo "kdyť" už je také dost hovorové...
"ta co život mi vdechne"...přehodila bych slovosled na "ta co život vdechne mi"...;)
našla bych ještě několik takových chybek....
nehledě na ty rýmy...jak píše janek...*

tak tohle se mi mrtě líbilo,parádně vyjádřeno