Bezva.

Páči sa mi prvé, tretie a štvrté. Sv. Cecília, čoby patrónka hudby verzus vresk batoľaťa ma pobavili, pri žene, ktorá si na poslednú chvíľu berie šminky, medzi riadkami si pre seba čítam zamlčané pohnútky. No a prvé na mňa pôsobí podobne ako pradenie mačky, ukľudňujúco. Druhé vnímam ako humorný obrázok zo života.

Gora: viď... nemůžu si pomoc, ale taky mi to zkazí čtení

Lenča: :)

Odrazuje mne hrubka hned v úvodu /mých/... a je jich víc...

Poslední verš by se dal pozměnit, aby nebyl subjektivním pozorováním autora, jinak dobrý nápad /nejspíš autentického odpozorování/...

Zvláštní haiku, které vyvolává i hodně otazníků, třeba trvanlivost té dřevěné sochy venku a jak dlouho může břečťanu trvat, než ji obroste a pak ten smích straky. Jak se straka směje? A proč se směje? To není kritika, to jsou jen otázky, které to dílko ve mně vyvolalo.

Zážitek

Jo.

Ta se ti moc povedla, je v ní tolik...

Lenča: Jasan, děkuju ta rady. Jak bubu mít chvilku, tak se na to vrhnu.

Nine: to je starší věc...z dob pádu a sbírání se ze dna...limity oblohy už mne dnes netrápí ;)

Nine: děkuju ti :)

Lenča: asi je to prodala si (sobě)

ta je super...jsem rád, že jsi tu, příteli

jen cestou člověk zjistí, co vlastně znamená žít
na místě, kde jsme si jistí, budeme jenom hnít

krása ženy je v jejím nitru...i její síla...umění být milenka je v ní...zbývá jen najít prsty, které struny vášní rozezní

děkovat přírodě za to, že je...děkovat lásce, že hřeje...děkovat skalám, že strmí...větru, že fouká, vodě, že svlaží...jsme součástí...jsme

co boli to preboli, uz to skryva tvar ...

clovicek to hezky shrnul ... jinak prostě ráda tě čtu neboť po x letech se mi císt x-krat o krasach prirody nebo zamilovanosti nebo zoufalstvi z kopacek se mi uz nejak prejedelo .. a u tebe to je jine ... a presto to ma jiste kouzlo ... az se mi preji i tvuj styl ... tak holt pujdu dal