Není na škodu občas zavzpomínat.

krásné zamyšlení...děkuji

Lenča: Moc a moc děkuji.

Gora: Díky moc.

Psavec: Díky. Jo, asi by měli vzít vzorek do laborky... :)

Karpatský: krásné hodnocení, dík. Jsi skvělý komentátor, vždy tomu dodáš něco, co normálně není vidět.

Homér: tvé Óóhmmm mi krásně vibruje duší.

Gora: Karpatský: děkuji za komentáře. S tou svíčkou se to má tak, na stolku v obýváku mihotající se svíčka, hraje televize a vzadu na stěně jen slabá lampička, takže luštitel, aby přečetl zadání si křížovku naklání ke světlu. Nevím, zda jsem to popsal pochopitelně. Ta představa chalupy bez el. proudu je hezčí, romantičtější, než holá pravda.

toto jsem napsal v roce 2020 v první karanténě... teď jsem si jí připomněl a vidím, že je stále aktuální...

Už ten úvod je všeříkající. Emoce, city jsou myslí tak nepochopitelné a snad právě to je na nich tak fascinující, nádherné a jindy zase způsobuje to nejhlubší utrpení. Tak jako tak - o nich je život, o nich jsme my...

Je fajn se takhle občas ohlédnout a ocenit svůj vlastní posun ;-)

Geniálně vtipné :-D
Díky za zážitek :-)

Koala: O této terapii si můžeš najít informace na netu. Jinak svůj osobní zážitek časem povyprávím ve svém románu ;-)
Díky za přečtení

Gora: Nestačí, tady šlo o to, že jsem se narodila o něco dříve, než by se stalo přirozeně. Pan doktor už chtěl jít na oběd, tak mě trochu popohnal. A já si neprožila klidné a celistvé ukotvení duše v těle. Podrobněji časem povyprávím v románu ;-)
Díky za přečtení

Psavec: Moc děkuji :-)

človiček: Díky za krásný komentář :-)
Je to o celistvém vstupu duše do těla při narození. Tentokrát se to diky té terapii povedlo. Podrobněji časem v mém románu ;-)

Dandy: Já se jakoby během té terapie znovu narodila, ale tentokrát přirozeně, celistvě. Časem to podrobněji vyjádřím v románu. Díky za přečtení :-)

Pěkné.
Jen život protinaji blesky.
Nekonečny spěch,kdy dá tu chvylku vnimat že jme.
Pro krasu života

Gora: Děkuji za komentář

Minimum lásky je skoro vždy za maximum utrpení.
A časem,kdy na to nahlížím s odstupem,se mi po tom stejně stýská. Myslím po těch silných emocích, protože prázdno je jako chodit po okraji šálku a nahlížet neustále dovnitř.