

Mnoho zajímavých myšlenek, obrazotvorně vyjádřeno. Baví mě a i přes chmurnou náladu končí pozitivně, alespoň pro mě. Vnímám v ní to, nevzdávat se, ani když je život těžký, monotónní, není v ní dravá bojovnost, spíš se mísí znechucení až rezignace s přijetím stavu věcí v závěru. Takový mile nadějný je ten konec. Bavila mě.


Ještě bych se chtěla vyjádřit k obsahu. Vnímám to tak, že je v pořádku se ptát, ale je u toho dobré myslet na to, co popisuješ v prvních třech strofách a přistupovat k tomu tak (tedy s citem). A počítat s tím, že autor nemusí chtít odpovědět. :-) A také je fajn mít na paměti. že byť se jedná o velmi specifickou formu vyjádření některých myšlenek a pocitů, ne vždy je autor taktéž básnický subjekt, a i pokud ano, ani ty nejniternější básně nejsou (auto)biografie.


Dobrá myšlenka. Nějak by mi víc sedla a plynula bez interpunkce, ale to je jen věc vkusu/zvyku:)


Taky to je pro mě na hraně a možná i za hranou poezie, ale vyjádřeno je to dobře a výstižně.


Zajímavá. Líbí se mi myšlenka i forma v závěru:)


Hodně pobavila. Navíc mám rád rispet. Franta to měl špatně zorganizovaný...


Pěkné podobenství. Přidávej vlnku za vlnkou a nakonec tě přenesou na hezčí břeh.


Líbí se mi, jak je příjemně a nenásilně zrýmovaná. Lehounce doběhne až do konce, ale něco jí pro mě chybí, aby uvízla hlouběji, možná originálnější nápady nebo silnější závěr.


Ať tomu říká švédská trojka, z jiné strany to také jinak uvidí.