Jak je možný, že zadávám téměř pokaždý kategorii láska - zklamání? Asi prostě umim psát jen sentimentálně-zoufalo-marně...

srpnová...

jsem prokletá??

(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)... Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!

*******

(P.) pokračování předchozí ("Proč?") a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))

ve zkratce

škoda slov na anotaci.....

...oh shit...

když se jí díváš (v představách) do očí..

opět se mrška sentiment přišel podívat k mým dveřím ...:-)

dávno

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

nebyla by na škodu kategorie básně / "láska" ....(maybe it used to be so..ale teď je všechno ok =) měním se..)

sobě.. jiným..

je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..

Co člověk skrývá, stejně jednou vypluje na povrch......