"lásku"....?!

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Pokračování jednoho příběhu, který jsem sem dal už před nějakou dobou. E

moje vlastní fotka a moje vlastní krabička .D jinak.. nerada bych, aby ta báseň byla klišé... .(

tohle období není literárně šťastné...

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

Teď už stačí jen najít tu správnou skládku...Jak prosté, že? (stále ještě přispívám na liter.cz)

..

volně na motiv W.Shakespeare, sonet 152

některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...

původně jsem to chtěla dát mezi experiment..ale tahle kategorie je poněkud výstižnější...takže,skloňování podle mňouska:))

Víte jaké to je, když někoho políbíte naposled?

Nevěřil jsem, že jsi skutečná. E

Dříve jsem to tady nemohla dát... Teď už to nebolí. Ani ty zlé vzpomínky...