pocitovka

...byla jsem v Paříži

...implozivní exploze...

/ básně / ostatní / svět /

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

dneska se dožila stáří jednoho roku...

...antioutlocitná...

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

jeden z tišších večerů...

Jo já vim, depka, jo já vim, mám psát veselí... ale víte co si můžete ;)

proč píšu na psanci.cz

hráááb...už to Fičí...zkouškové mě nadopovalo a teď mě ničí:D

...automatické psaní...

...nějak to nedokážu charakterizovat. Ani nevím, zda je to celek. Co vy na to?

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Den jednoho barmana

Si vis amari, ama.