Covid-19 nás teď straší, ale jsou i jiné neduhy.

Po dlouhé době zase jedna hnusná pocitovka.

Pohled na tuto nemoc z trochu jiného, snad i humorného úhlu. Záleníci jsou na tom také dost špatně.

Pre Doda,ktorý dal prednost heroinu pred životom.

Když Vás napadne nějaký neduh, tak je třeba proti němu bojovat. Někdo vsadí na různé prášky, jiný zvolí staré, ale osvědčené rady našich předků.

člověk se snaží se smrtí srovnat různě a představování si co by kdyby je jen jedna z mnoha variant

... co je tisíckrát větší než celá galaxie, to ticho, co leží v příkopu a řve ti v morku kostí...

Inu, to mrcha už kácí v našem lese...

k Životu jsem procitla

...ventiluji...

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

Blíží se