s kapkami průzračnými

Mám to rád...

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Nihil novi sub sole...

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Vzkaz pro M. - snažím se o optimismus, seč můžu...

Malé zamyšlení...

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Někdy si příroda nedá moc záležet.

Menší překvapení.

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...

Oněginská strofa na slova: kufr*krása*jahoda*plat*tanec.

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

možná se trochu vynořuji ze skepse posledních dnů, měsíců...

Inspirováno životem a jednou písní...

Tatíček se nezdá.

Přidávám s k legii smutných...