Prasklina

Něco v tobě prasklo
a začal jsi se smát,
ty pohledy za sklo
se učíš nevnímat.

Protože za zrcadlem Alenka se nesměje,
tam ztratíš i poslední kus naděje.

Něco se v tobě mění,
možná dospíváš
a ráno za kuropění
už sny nemíváš.

Protože ty sny lhaly,
život není sen.
V duši nenechaly
dvířka jimiž dostal by ses ven.

Teď už se jenom křeníš
s demencí ve své tváři,
realitu neproměníš
sněním na polštáři.

Protože všechno byla lež
a ať uděláš co chceš,
nakonec sám zůstaneš.