Zbitej vzduchem z Maroka

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

po dlouhé době něco, s čím jsem spokojená - obraz na téma smutek

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Taková momentka z hor na pomezí Chorvatska a Bosny.

Vzdávám hold mladému talentu, kterého jsem objevil teprve dnes a který umřel snad až příliš brzy. Báseň je složená z části jeho vlastních veršů (Ukolébavka, Ospalé něžnosti a další) a novými obraty mými. Snad se nebude zlobit.