Tak trochu pohádka o Marušce a dvanácti měsíčkách. A tak trochu parytmická :-)

Gabkine , Tvoje myslenky jsou moji inspiraci , promenila jsem je ve verse...neni to posledni basen, ta krajina hor mne oslovuje ..

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

taková cílkovina

Noc i ranní úsvit mají svá kouzla.

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Jedna starší předpsanecká

Předpsanecká. Kdysi jsem jezdil část cesty do práce a z práce na kole. Stávalo se mi, že jsem se z noční vracel za rozednění. Měl jsem za sebou 11 h. šichtu, byl jsem nevyspalý. Ale v těchto okamžicích jsem byl vrchovaně šťastný. Pokaždé jsem se na chvíli zastavil, abych si to prodloužil.

20.3.2015 10:46

...v poli a na nebi

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

............

Po roce opět s tebou na místě činu

Podzim je tady.