Pro všechny kačery. (A nejen pro ně.)

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Gabkine , Tvoje myslenky jsou moji inspiraci , promenila jsem je ve verse...neni to posledni basen, ta krajina hor mne oslovuje ..

Někomu mohou vadit milostné hrátky v přírodě.

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Opět jsem zamířil do přírody a přídávám tři drobné hříčky o jednom známém hmyzu. Snad se Vám budou líbit a i trochu pobaví čtenáře.

Podzim je tady.

Něco i pro děti.

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Nastává čas dovolených a řada lidí míří do exotických destinací. Nic proti tomu, ale víte, co tam číhá za nebezpečí pro nezkušené turisty?

Když je smůla.

Mají to okoukané.

Noc i ranní úsvit mají svá kouzla.

Zvířátko milované všemi zahrádkáři.

Vinaři nemají tyhle ptáky v oblibě, protože jim způsobují značné škody a nedají se na dlouho zaplašit. Takové špaččí hejno nemá ve sklizni konkurenci a připraví nás o pěkných pár litrů vína.

I pavouček to má těžký.

Menší, ale naše.

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Krásy podzimu.