nemotýlí (ne)létání...

s kapkami průzračnými

Mám to rád...

když pršelo...

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Malé zamyšlení...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Moc jsem chtěla, aby někdo z nějaké mé básně udělal písničku a Vesmír mou objednávku přijal :) Tohle je text, podle kterého vznikla písnička. Hudbu složil Pavel Ševčík a podle mě je nádherná, taková mystická...

Do třetice mi přišla ještě tahle básnička týkající se odhalení a uvědomění, které mi dala kraniosakrální terapie...

jinak

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Třetí kraniosakrální terapie mi pomohla znovu se narodit. Celistvě a přirozeně. Děkuji...