Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Starší báseň... oko tornáda jednoho bolestivého rozchodu: oko klidu ve smršti emocí.

Záznam z porady je fiktivní, jakákoli podobnost se skutečnými postavami je náhodná, jediný jmenovaný nebyl v tomto tisíciletí příslušníkem žádných ozbrojených složek Závodní bi - turbo triolet na slova: plán, smích, podezření, důvod, nábřeží

Smuténková...

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

tak voní láska...

Venku sice neprší (spíš sněží), ale pocity jsou stejné.

Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

(zimní, smutná, aktuální...)

Terapie, nic víc... Ale pomohla :)

Už bych měl spát

starší báseň, dnes jsem si na ni (nevím proč) vzpomněla...

básně/loučení. clark.

...malá podzimní...

...aneb těžký den... ufffffffff.